18 C 10/2026-23 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobou podanou dne 20. 10. 2025 ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 10 199,26 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 1. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala dodávat žalovanému do odběrného místa č. , hodnota, , na adrese , adresa, , plyn ze zařízení distributora a žalovaný za odebraný plyn zaplatit sjednanou cenu. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ze smlouvy plnila, žalovaný však nikoli, když za období od 9. 2. 2023 do 15. 5. 2023 za dodaný plyn mu byla vyúčtována částka 15 199,26 Kč (faktura č. , hodnota, ) se splatností 19. 6. 2023, kterou však neuhradil. Smlouvou ze dne 13. 10. 2017 byla pohledávka postoupena společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČ , IČO, jakožto postupitelem, na žalobkyni jakožto postupníka s účinností ke dni 4. 8. 2025. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 8. 2025. Přestože byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ze dne 6. 8. 2025, zažalovanou částku neuhradil dosud.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena.3. K výzvě soudu, zda účastníci souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se účastníci nevyjádřili, proto má soud za to, že nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., jestliže věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně dodávala plyn žalovanému do odběrného místa č. , hodnota, , na adrese , adresa, , a žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit sjednanou cenu dle ceníku. Součástí uzavřené smlouvy jsou obchodní podmínky dodávky plynu (prokázáno smlouvou ze dne 17. 1. 2023 č. , hodnota, včetně obchodních podmínek dodávky plynu). Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr plynu v období od 9. 2. 2023 do 15. 5. 2023 za dodaný plyn částku 15 199,26 Kč se splatností 19. 6. 2023 (prokázáno fakturou č. , hodnota, ), tato byla uhrazena částečně a žalovanému zbývá k úhradě částka 10 199,26 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 13. 10. 2017 ve znění dodatků s účinností ke dni 4. 8. 2025, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 6. 8. 2025 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky včetně dodatků, oznámením o postoupení ze dne 6. 8. 2025). Následně byl žalovaný upomínán o zaplacení, aniž by na zažalovanou pohledávku cokoli uhradil (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6. 8. 2025).6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako závazek ze smlouvy o sdružených službách dodávky zemního plynu (§ 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb).7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se tak dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni zákonný dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, jak žalobkyně požadovala. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Při určení výše odměny za zastupování advokátem soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „adv. tarif“). Přitom použil § 14b adv. tarifu, jehož účelem je vystihnout zvláštní okolnosti nákladových poměrů při podání formulářové žaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2012, pod č. 68/2012). Ze samotné povahy vymáhaného nároku plyne, že jeho právní a skutková jednoduchost umožňuje žalobkyni uplatňovat nároky vzorovými žalobami, v nichž se mění pouze identifikační údaje žalované strany a znaky individualizující skutek. Vyplňování těchto návrhů je ryze rutinní činností, která nevyžaduje odbornost. Samotné podání návrhu pak v drtivé většině případů postačuje k úspěchu ve věci a k získání exekučního titulu. Činnost advokáta, kterou žalobkyně nahrazuje využití svých zdrojů, nemá odbornou, nýbrž pouze administrativní povahu a nepředstavuje přidanou hodnotu v podobě právních znalostí a odborného náhledu na konkrétní kauzu. Jednotlivé případy se odlišují pouze skutečnostmi individualizujícími žalovaný skutek z hlediska specifikace smluvních stran, data uzavření smlouvy, porušení povinností žalovanou stranou a splatnosti dluhu. Typová stejnorodost žalovaných nároků vylučuje kategorizaci výše odměny advokáta za právní zastoupení podle kritéria hodnoty sporu a vede k nutnosti aplikovat ustanovení § 14b odst. 1 adv. tarifu. Pokud jde o podmínku aplikace § 14b adv. tarifu z hlediska opakovanosti návrhů, zjistil soud z aplikace ISAS, že žalobkyně vede u Okresního soudu v Kolíně více řízení, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč na jistině.Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek),- Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby:převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ adv. tarifu)o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění).o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) adv. tarifu v účinném znění).- 315 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.