18 C 261/2025-63 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 32 330 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 19. 1. 2024 smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly téhož dne zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 550 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 18. 2. 2024. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas, na zápůjčku neuhradil ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též úroky z prodlení, dále dle čl. 2.3 smlouvy účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč a smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč, a to ode dne 19. 2. 2024 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 14. 3. 2025 (den vyhotovení žaloby) v kapitalizované výši 7 780 Kč. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání žaloby činí 24 550 Kč na dlužné jistině a poplatku, 2 500 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a 7 780 Kč na smluvní pokutě. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, přestože mu byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobce omluvil. Žalovaný se bez včasné a důvodné omluvy k jednání nedostavil, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn dále následující skutkový stav:5. Účastníci sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 19. 1. 2024 smlouvu, na základě, které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky věřiteli vrátit, a to spolu s poplatkem ve výši 4 550 Kč do dne 18. 2. 2024. Součásti smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce a sazebník, dle kterého byl žalobce oprávněn požadovat po žalovaném mj. částku 500 Kč za každou písemnou upomínku. Mezi stranami bylo dále ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy se žalovaný zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (prokázáno smlouvou ze dne 19. 1. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek). Částka ve výši 20 000 Kč byla na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslána dne 19. 1. 2024, účet žalovaného byl nejprve ověřen pomocí tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalobce č. , č. účtu, ). Žalovaný nesplatil zápůjčku řádně a včas, neuhradil na ni ničeho. K zaplacení byl vyzván celkem pěti upomínkami ze dnů 25. 2. 2024, 3. 3. 2024, 10. 3. 2024, 19. 3. 2024, 3. 4. 2024 (prokázáno uvedenými upomínkami). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 5. 11. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 11. 2024 včetně podacího lístku).6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud po právní stránce posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dle § 2395 a násl. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Dle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dále dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1881 o.z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.8. Žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel (§ 420 o.z.) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o.z.) a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. o.z. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.9. Za shora uvedeného soud po postupu dle § 132 o. s. ř. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru dne 19. 1. 2024 ve výši 20 000 Kč – ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný uhradí žalobci částku ve výši 24 550 Kč sestávající z jistiny a poplatku 4 550 Kč, úroková sazba činila 0 %. Soud dospěl k závěru, že z citovaného nebyly platně sjednány poplatky, tyto nejsou po právu. Poplatek není nic jiného než skrytý úrok. Ze smlouvy ani ze smluvních podmínek nevyplývá, za co by konkrétně měl být tento poplatek vybírán. Podnikatel zcela vědomě mate spotřebitele a činí smlouvu méně srozumitelnou. Soud je přesvědčen, že takto postavené ujednání, které je způsobilé klamat spotřebitele, je neplatné. Takovéto chování žalobce vůči spotřebiteli nemůže požívat ochranu.10. Uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou a adhezní, žalovaný v pozici spotřebitele tedy nemá možnost při kontraktačním procesu jakkoli ovlivnit obsah smlouvy a nepodílí se tedy ani na formulaci pojmu „poplatek“. Pokud žalobce poskytuje obdobné úvěry opakovaně za účelem vytváření zisku, a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o úroku ve smyslu odměny za poskytnutý úvěr.11. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobci nárok na poplatky za poskytnutí úvěru nevznikl. Takové jednání vůči spotřebiteli nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů, nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015, 27Co 219/2015, 30Co 217/07, 30Co 218/2017).12. Čerpaný úvěr činil celkem 20 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 4 550 Kč. Žalovaný dosud neuhradil ničeho, na jistině zbývá uhradit 20 000 Kč. Žalobce dále požadoval úhradu smluvní pokuty v částce 7 780 Kč, kterou soud považoval za přiměřenou.13. Za shora uvedeného proto soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný jen co do části (výrok II), ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I). Tím, že žalovaný nezaplatil dluh řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobce má nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), které soud stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.14. Soud při vyhlášení rozsudku ve výroku III. nesprávně uvedl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 60 %, jedná se však o zjevnou nesprávnost, neboť žalobci správně náleží poměrná náhrada nákladů řízení ve výši 71,84 %. Tuto zjevnou nesprávnost proto soud opravil postupem podle § 164 o.s.ř.15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 27 780 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 7 050 Kč s příslušenstvím byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 85,92 %, neúspěšný byl ve výši 14,08 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 71,84 %. Žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 294 Kč; advokát žalo