18 C 321/2025-34 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 11 174,46 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 17. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 73 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobci vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, a to nejpozději do 10. 4. 2026. Žalovaný se za úvěr zavázal hradit smluvní úrok ve výši 1066 % denně z nesplacené jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Prostředky byly zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 17. 10. 2024 částka 5 500 Kč. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, na úvěr uhradil dne 2. 6. 2025 částku 5,60 Kč. Žalobce úvěr vypověděl dne 17. 2. 2025, splatnost nastala dne 17. 2. 2025, o čemž byl žalovaný informován. Žalobce eviduje vůči žalovanému dluh na jistině ve výši 5 494,37 Kč, poplatek ze vyplacení tranší úvěru ve výši 104,45 Kč, smluvní úrok v částce 5 531,99 Kč, celkem dluh žalovaného činí 11 130,81 Kč. Dále žalobce dle čl. 8 VOP požadoval smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru za období od 12. 12. 2024 do 12. 3. 2025 v částce 43,65 Kč. Žalovaný přes předžalobní upomínku svůj dluh neuhradil doposud.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, žalobce se z jednání omluvil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 17. 10. 2024 pomocí prostředků komunikace na dálku na adrese www.flexifin.cz dohodu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s postupným čerpáním, na základě, které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku do výše 73 600 Kč. Žalovaný se dle č. l. VI a č. l. VII smlouvy zavázal úvěr s příslušenstvím vrátit v denních splátkách dle čl. V smlouvy, a to nejpozději do 10. 4. 2026 dle čl. VI smlouvy. Denní úrok byl sjednán ve výši 1066 % z nesplacené jistiny, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami, informacemi o spotřebitelského úvěru, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru). Prostředky byly žalovanému zaslány na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne 17. 10. 2024 částka 5 500 Kč. Žalovaný celkem načerpal částku 5 500 Kč (prokázáno výpisem o bankovní transakci). Na úvěr žalovaný uhradil částku ve výši 5,60 Kč dne 2. 6. 2025. Následně žalovaný neplnil podmínky smlouvy, nesplácel řádně a včas, proto žalobce učinil v souladu podmínkami splatným celý zbytek úvěru včetně příslušenství ke dni 17. 2. 2025 a smlouvu dne 17. 2. 2025 vypověděl. Žalovaný byl o zesplatnění informován včetně výzvy k úhradě (prokázáno zprávou žalovanému ze dne 17. 2. 2025). Žalovaný přesto na zažalovanou pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl dále k úhradě vyzván předžalobní upomínkou ze dne 12. 7. 2025, na tuto nereagoval a ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne 12. 7. 2025 včetně podacího lístku).5. Ostatní navržené důkazy soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti, neboť tvrzení již byla prokázána jinak a další důkazy ani nebyly podstatné pro věc.6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti provedl dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobce nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelně měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 35 000 Kč. Ohledně svých výdajů pak uvedl, že činí celkem 21 300 Kč, z toho 2 000 Kč připadá na splácení půjček, 17 000 Kč na pravidelné výdaje na bydlení, 300 Kč na další nezbytné výdaje a 2 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Disponibilní příjem žalovaného činil 13 700 Kč. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 35 044 Kč a umožňovala bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši, ke svým tvrzením žalobce předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přehled identifikovaných příjmů žalovaného a výpis z bankovního účtu žalovaného za období říjen 2023–říjen 2024. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálním rejstříku, registru „sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce považuje za nedostatečné. Žalobce doložil výpis z bankovního účtu žalovaného, jiné údaje uvedené ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nejsou žádným způsobem doloženy, jedná se jen o informace poskytnuté žalovaným. Uváděné skutečnosti o výdajích žalovaného tak zůstaly pouze v rovině tvrzení. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl další půjčky, které měl splácet měsíčně částkou 2 000 Kč. Není však specifikováno kolik půjček žalovaný celkem měl, u jakých společností, jaká byla výše těchto půjček a zda je žalovaný bez obtíží splácel. Žalobce tedy svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalovaného nesplnil.11. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet.12. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 5 500 Kč, žalovaný zaplatil 5,60 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 5 494,4 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (