18 C 322/2025-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 000 Kč. Uvedl, že uzavřel se žalovaným dne 24. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě smlouvy poskytl žalobce dne 24. 3. 2025 žalovanému částku ve výši 25 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že ji provedl před uzavřením smlouvy s požadovanou odbornou péčí. Žalovaný mu za tímto účelem sdělil, že jeho příjem činí 29 500 Kč měsíčně, z bankovního účtu žalobce zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí 36 102 Kč. Dle sdělení žalovaného jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně, výdaje na potraviny činí 1 500 Kč měsíčně, žalobce ohledně výdajů žalovaného kalkuloval s částkou ve výši 7 278 Kč. Žalobce dále provedl lustraci žalovaného ve veřejných registrech (ISIR, CEE, SOLUS) a dotazy do interních systémů a zjistil, že žalovaný nemá žádné závazky. Žalobce dále počítal s částkou 50 Kč jakožto náklady žalovaného na sázení a hry a s částkou 500 Kč jakožto náklady na zábavu spotřebitele. Z výpočtu žalobce vyplynulo, že žalovaný měl měsíčně 21 672 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru a nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit částku ve výši 3 750 Kč po dobu 12 měsíců. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobcem mu byly zaslány 2 upomínky, za každou upomínku si žalobce účtuje v souladu se smlouvou o úvěru částku 500 Kč. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 28. 7. 2025, žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní upomínkou, na svůj dluh neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Žalobce souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podaném návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o.s.ř., věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav.5. Žalobce a žalovaný sjednali dne 24. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách po 3 750 Kč vždy k 15. dni v měsíci, poslední splátka měla být zaplacena dne 15. 3. 2026 (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ). Žalobce úvěr z důvodu nesplácení ze strany žalovaného zesplatnil ke dni 28. 7. 2025, před zesplatněním byly žalovanému zaslány 2 upomínky k úhradě dlužné částky (prokázáno upomínkami ze dne 20. 4. 2025, a ze dne 5. 5. 2025, oznámením o zesplatnění), za každou z upomínek si žalobce účtuje 500 Kč v souladu s čl. V odst. 5.4 smlouvy o úvěru. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou, dosud neuhradil ničeho.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Původní věřitel sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („z.s.ú.“).8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle ust. § 86 odst. 2 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ust. § 87 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., úvěr čerpal, neplnil však podmínky s žalobcem dohodnuté, což vedlo k zesplatnění úvěru a žalobce byl oprávněn požadovat celou dlužnou jistinu včetně sjednaného úroku a sjednané poplatky. Žalovaný na svou obranu nic netvrdil, zůstal pasivní, naopak žalobce prokázal všechna svá v žalobě obsažená tvrzení, podmínky úvěru soud posoudil jako přiměřené, sjednané poplatky rovněž neshledal v rozporu s právním pořádkem, proto žalobě zcela vyhověl, včetně nároku zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. V posuzované věci mu vznikly tyto náklady:- 1 040 Kč (zaplacený soudní poplatek)- Advokát žalobce učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby:převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“), výzva k plnění dle § 11 odst. 1. písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.o mimosmluvní odměna za 3 úkony právní služby do podání návrhu činí 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a. t. v účinném znění),o paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) a. t. v účinném znění),Vyúčtovaná a soudem přiznaná odměna odpovídá obsahu spisu a skutečně poskytnutým právním službám. Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 2 540 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.