18 C 324/2025-67 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 32 380 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 28. 7. 2024, jejíž podmínky žalovaný řádně neplnil a která byla zesplatněna ke dni 31. 12. 2024. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 8 000 Kč a ze smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z jistiny za období od data prodlení, tj. 1. 1. 2025, do data odeslání předžalobní výzvy, tj. 8. 8. 2025, v kapitalizované výši 4 380 Kč. Dále žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 28 000 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení. Svůj dluh žalovaný neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobce se z účasti na nařízeném jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“).4. Ohledně skutkového stavu soud zjistil, že účastníci sjednali pomocí prostředků komunikace na dálku dne 28. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a zaplatit úroky. Strany si sjednaly, že úvěr bude poskytnut na dobu neurčitou a smlouva bude trvat do úplného splacení jistiny žalovaným. Úroková sazba byla sjednána v sazbě 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 30. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný dle smlouvy splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Mezi stranami byla dále v čl. 4.2. písm. c) smlouvy ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. V čl. 6.2. smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh, tj. nesplacená jistina, nesplacený úrok a veškeré sankce z prodlení (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 28. 7. 2024). Před sjednáním smlouvy si žalobce od žalovaného obstaral výpisy z jeho bankovního účtu za pět předcházející měsíců (prokázáno výpisy z účtu žalovaného za měsíce únor, březen, duben, květen, červen 2024). Žalovaný čerpal jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, která mu byla dne 28. 7. 2024 zaslána na bankovní účet č. , č. účtu, , (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru, sdělením , právnická osoba, .) Dopisem ze dne 28. 12. 2024 informoval žalobce žalovaného, že vzhledem k jeho opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo k tomuto dni k zesplatnění úvěru a vyzval ho k úhradě celkové dlužné částky ve výši 58 088 Kč do tří dnů (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 28. 12. 2024). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 8. 8. 2025 včetně dokladu o odeslání).5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Žalobce sjednal smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru ve znění ke dni sjednání smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy žalobce uvedl, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu. Žalovaný byl dále žalobcem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Na písemnou výzvu k doplnění tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a předložení listinných důkazů žalobce uvedl, že vyšel z žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je úvěr schopen splácet a že jeho měsíční příjem činí 20 477 Kč (prokázáno žádostí o úvěr). Výši příjmu žalovaného žalobce ověřil z bankovních výpisů za měsíce únor-červen 2024, které mu poskytl žalovaný. Tyto výpisy žalobce soudu předložil. Z účasti na nařízeném jednání se žalobce omluvil a nemohl tak být poučen ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.11. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobce považuje za zcela nedostatečné. Žalobce nedoložil, že by lustraci žalovaného v jím uváděných databázích skutečně provedl. Žalobce si obstaral od žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu za pět měsíců předcházející sjednání úvěru, které zároveň soudu předložil. Z těchto výpisů vyplývá, že žalovaný v každém z daných měsíců většinu finančních prostředků na účtu spotřebovával a zůstatek na jeho účtu na konci měsíce vždy činil okolo 2 000 Kč. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že žalobce nemohl být v pozici, kdy by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.12. S ohledem na to, že žalobce ve věci neprokázal, že při sjednávání smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalobce uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného daný úvěr po dobu jeho trvání splácet13. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, má žalobce podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotř. úvěru nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že vyplatil z titulu smlouvy o úvěru žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný nezaplatil ničeho a na jistině úvěru mu tak zbývá uhradit právě částku ve výši 20 000 Kč. Za shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je v tomto rozsahu důvodný. Úrok z prodlení soud přiznal dle § 1970 o.z. žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem, když neshledal důvodu pro jiný postup. Ve zbytku žalobního nároku pak soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle míry úspěchu účastníků ve věci. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 20 000 Kč, v částce 8 000 Kč a 4 380 Kč byla žaloba zamítnuta. Z uvedeného vyplývá, že rozdíl v úspěchu účastníků činí 23,54 % ve prospěch žalobce. Účelně vynaložené náklady žalobce představuje v tomto případě: zaplacený soudní poplatek ve výši 1 296 Kč; advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, přičemž mimosmluvní odměna za tyto tři úkony právní služby do podání návrhu činí 3 x 700 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 a.t