20 C 13/2026-57 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 12 000 Kč, poplatek za poskytnutí jistiny ve výši 495 Kč, úroky ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 30 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný s uplatněným nárokem nesouhlasil. Zpochybnil proces uzavření smlouvy, z něhož nelze jednoznačně dovodit akceptaci smlouvy z jeho strany. Další námitky žalovaného směřovaly proti nedostatečnému prověření jeho úvěruschopnosti, když se spokojila pouze s jeho prohlášením. Roční procentní sazba nákladů přitom byla pětinásobná oproti obvyklé sazbě evidované Českou národní bankou.3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 495 Kč (prokázáno smlouvou a záznamy o aktivitě žalovaného na webu žalobkyně). Ze sazebníku vyplývá, že byl sjednán poplatek za odklad splatnosti ve výši 99 Kč za každých 1 000 Kč úvěru, dále smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se splátkou a poplatek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalobkyně zaslala dne , datum, na účet žalovaného 15 000 Kč (prokázáno interním dokladem žalobkyně o vyplacení úvěru). Ke dni , datum, žalovaný z poskytnutých 15 000 Kč nesplatil nic (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad). Z úvěrové zprávy vyplývá, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný tři existující dluhy, přičemž v letech 2024 až 2025 bylo postupně několik jeho žádostí o úvěr odmítnuto, a to včetně dvou úvěrů o výši 18 000 Kč. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně prověřila insolvenční rejstřík a registry CRIBIS, SOLUS a NRKI. Žalobkyně vyzývala žalovaného k plnění; učinila tak i před podáním žaloby prostřednictvím svého zástupce (prokázáno výzvami a podacími archy).4. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, podle které mělo být žalovanému poskytnuto 15 000 Kč. Žalovaný sice zpochybňoval uzavření smlouvy, avšak potvrdil, že s žalobkyní jednal o úvěru prostřednictvím elektronické komunikace; na žádné konkrétní nesrovnalosti v obsahu žalobkyní předložené smlouvy nepoukázal. Nesporné bylo mezi účastníky poskytnutí částky 15 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného náhledem do registrů CRIBIS, SOLUS a NRKI a do insolvenčního rejstříku; žalovaný měl v době uzavření smlouvy vícero dluhů a některé předchozí žádosti o úvěr byly zamítnuté.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).9. Ohledně prověření úvěruschopnosti z provedeného dokazování vyplynulo, že úvěrující nevzala dostatečně v potaz dosavadní dluhy žalovaného, byť nebyly po splatnosti, a zejména množství žádostí o úvěr, které byly v relativně krátké době před uzavřením smlouvy žalovanému zamítnuté. Přitom splátky ostatních úvěrů představovaly téměř polovinu deklarovaného příjmu žalovaného. Žalobkyně neprověřila údaje poskytnuté žalovaným a vůbec neřešila jeho výdaje. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalované bez právního důvodu. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu přesahujícím poskytnuté plnění a odpovídající části úroku z prodlení soud žalobu zamítl.12. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 810 Kč a náklady zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ty sestávají z odměny zástupce po 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po 100 Kč za každý z úkonů. Z nákladů zastoupení se počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.13. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.