20 C 15/2026-19 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , podle níž poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, z něhož byla uhrazena provize zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč. Požaduje zesplatněnou jistinu ve výši 27 063 a neuhrazené splátky ve výši 4 499 Kč, úrok ve výši 1 562 Kč, náklady za upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 609 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že žalované bude vyplaceno 27 500 Kč a částka 2 500 Kč bude poukázána rovnou zprostředkovateli. Byl sjednán roční úrok 21,55 %, RPSN 35,2 %. Žalovaná měla splácet ve splátkách rozepsaných v tabulce umoření po 1 500 Kč měsíčně po dobu 25 měsíců. Uzavření smlouvy je prokázáno smlouvou č. , hodnota, ve spojení s potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč dne , datum, ve prospěch žalobkyně z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalované, dále e-mailem, kterým žalobkyně potvrzuje schválení žádosti o úvěr. Žalobkyně dne , datum, vyplatila na účet žalované 27 500 Kč a na účet třetí osoby 2 500 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení platby), a od žalované evidovala platbu 1 Kč (prokázáno „bonitou smlouvy“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně za účelem prověření úvěruschopnosti žalované vyžádala čestná prohlášení žalované o tom, že u ní nehrozí úpadek, že má měsíční příjem 30 000 Kč a měsíční výdaje na bydlení 6 500 Kč a na splátky úvěru ve výši 7 559 Kč (prokázáno čestnými prohlášeními). Z formuláře vyplněného zprostředkovatelkou úvěru , jméno FO, vyplývá, že u nejmenovaného známého či kamaráda žalované ověřila, že žalovaná splácí po 5 000 Kč u Profi Creditu a po 2 559 Kč u Providentu, že platí 1 000 Kč na výživné, že má pracovní smlouvu na dobu neurčitou a že nemá problémy s hazardem. Z výplatních listů a z výňatku z výpisu z účtu a potvrzení o příchozích platbách vyplývá, že povinná byla zaměstnaná u , právnická osoba, kde dosahovala čistých příjmů mezi 22 000 Kč a 32 000 Kč měsíčně. Žalobkyně lustrovala žalovanou s negativním výsledkem v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku (prokázáno snímky obrazovky). Z výpisu z registru REPI vyplývá, že žalovaná měla dluh po splatnosti ve výši 7 260 Kč. Soud neuvěřil čestnému prohlášení, v němž měla matka žalované uvést, že žalovaná bydlí u ní a přispívá jí částkou 6 500 Kč měsíčně. Obsah prohlášení je vyvrácen výpisem z informačního systému základních registrů, z něhož vyplývá, že datum narození matky žalované uvedené v prohlášení je smyšlené. Žalobkyně vyhotovila několik upomínek a následně zesplatnila dluh (prokázáno upomínkami, dopisem ze dne , datum, a podacím lístkem). Z obchodních podmínek soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti; formulář pro standardní informace nebyl pro nadbytečnost čten.4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích uzavíraných spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněží prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů, především z informací dodaných spotřebitelem. Avšak nemůže se s takto získanými informacemi od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je důkladně prověřit a s odbornou péčí vyhodnotit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti), a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doloženích výplatních pásek, doložením výpisů z účtů žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j 1 As 30/2015-39).6. Žalobkyně zanedbala odbornou péči, s níž měla přistoupit k prověření úvěruschopnosti žalované. Čestné prohlášení matky žalobkyně je falešné; žalobkyně měla postupovat obezřetněji při ověřování údajů poskytnutých žalovanou. Prohlášení zprostředkovatelky, že jí nějaký známý žalované sdělil přesnou výši splátek úvěrů žalované, výši výživného, které žalovaná platí, nebo údaje o jejím zaměstnání, je natolik nevěrohodné, že z něj žalobkyně nemohla vyjít. Její pozornost měla jednoznačně upoutat skutečnost, že žalovaná má dluh po splatnosti, a na základě tohoto zjištění měla žalobkyně požadovat věrohodnější doložení výdajů žalované. Žalobkyně kvůli vlastní liknavosti vycházela z nesprávných informací ohledně výdajů žalované. Žalobkyně si nevyžádala žádné obratové výpisy z účtů žalované, z nichž by byly tyto výdaje zjistitelné a ověřitelné.7. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své zákonné povinnosti postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp.zn. 33 Cdo 1819/2023), když vyšla z nesprávných údajů a zcela rezignovala na zkoumání a ověřování výdajů žadatele o úvěr. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná, v důsledku čehož žalobkyni podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době, která je přiměřená možnostem spotřebitele. V projednávané věci vyšlo najevo, že na základě neplatné smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 27 500 Kč, z níž žalovaná vrátila 1 Kč ve formě verifikační platby. Soud nezapočetl do poskytnuté jistiny provizi zprostředkovatelky, neboť jde buď o čistě fiktivní údaj, nebo přinejmenším přenesení nákladů žalobkyně na žalovanou, de facto skrytý úrok. O této funkci provize svědčí sjednání její výše a přímé úhrady zprostředkovateli, který není smluvní stranou, přímo ve smlouvě. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobkyni zůstatek dlužné jistiny ve výši rozdílu mezi částkou, kterou jí žalobkyně poskytla a částkou, kterou žalovaný na danou pohledávku uhradila. V této části proto soud žalobě vyhověl, včetně práva na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z64 % a neúspěšná z 36 %, má proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení v rozsahu 28 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 399 Kč a z nákladů zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a