20 C 97/2025-50 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, . Požaduje jistinu po zesplatnění ve výši 40 835,22 Kč, složenou z původní jistiny ve výši 34 841,93 Kč a přirostlého úroku ve výši 5 993,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 7 963,80 Kč, náklady spojené s prodlením žalovaného ve výši 1 600 Kč, úrok a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 40 000 Kč za úrok ve výši 77,96 % ročně (RPSN 97,75 %); žalovaný měl jistinu spolu s úrokem splácet v 36 měsíčních splátkách po 2 686 Kč. Obsah smlouvy vzal soud za prokázaný z formuláře návrhu smlouvy č. , hodnota, včetně dodatku a splátkového kalendáře, její uzavření pak vedle samotného návrhu i z oznámení o schválení úvěru s dodejkou, z výpisů ze systému žalobkyně s informacemi o žalovaném, o odeslání a přijetí SMS zpráv na telefonní číslo , tel. číslo, a o odeslání verifikační platby, dále z kopie občanského průkazu žalovaného. Žalobkyně vyplatila dne , datum, na účet žalovaného částku 40 000 Kč. Vyplacení úvěru má soud za prokázané interním dokladem žalobkyně o vyplacení úvěru a kartou klienta, skutečnost, že šlo o účet žalovaného vyplývá z potvrzení o dvou příchozích platbách od Lear Corporation s poznámkou „933 mzda na účet“ a z potvrzení o odchozí platbě ve výši 193 Kč v potravinách Č. , adresa, . Ze zmíněných potvrzení o přijatých platbách vyplývá příjem žalovaného ze zaměstnání, z něhož žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Vedle výše příjmu ze zaměstnání žalobkyně vycházela z informací, že žalovaný pracuje na dobu neurčitou a není ve výpovědní době, má výuční list, je svobodný a žije sám, bydlí ve vlastním. Pokud jde o výdaje, žalobkyně počítala s životním minimem ve výši 4 860, výdaji na dvě děti ve výši 6 980 Kč, výdaji na bydlení ve výši 10 400 Kč, splátkami ve výši 8 000 Kč (prokázáno formulářem hodnocení klienta). Z výpisů z registrů SOLUS a NRKI vyplývá, že žalovaný měl dluh po splatnosti ve výši 10 922 Kč. Žalobkyně vyhotovila několik upomínek k úhradě dlužných splátek, nakonec i oznámení o zesplatnění úvěru (prokázáno upomínkami z , datum, , z , datum, a z 203. 5. 2025 a oznámením z , datum, ). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno výzvou z , datum, a podacím archem).4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18).8. Ohledně prověření úvěruschopnosti z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, přestože z nebankovního registru klientských informací věděla, že žalovaný je v prodlení s úhradou jiného dluhu. Žalovaný přitom dle vlastního prohlášení měl již v době uzavření smlouvy splácet jiný dluh po 8 000 Kč měsíčně. Za této situace měla žalobkyně pečlivě zkoumat příjmy a především výdaje žalovaného a nespokojit se s pouhými potvrzeními o dvou výplatách mzdy. Do běžných výdajů žalovaného vyjma bydlení počítala žalobkyně s arbitrárně stanovenou částkou 4 860 Kč odpovídající životnímu minimu v roce 2024 a vynechala jakékoliv ostatní běžné výdaje např. na dopravu. Přestože žalobkyně věděla, že žalovaný žije sám a má dvě děti, nezjišťovala skutečnou výši výživného, jaké má žalovaný platit, a ani se žalovaného nezeptala, zda platí výživné řádně a včas. Sama žalobkyně přitom evidentně považovala úvěr za vysoce rizikový, když si za něj řekla o zcela nemravný úrok ve výši 70,16 % ročně. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná.9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy soud vyhověl žalobě v rozsahu nevráceného plnění poskytnutého žalovanému bez právního důvodu. Úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) žalobkyni náleží od uplynutí lhůty v předžalobní výzvě, jeho výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu přesahujícím poskytnuté plnění a odpovídající části úroku z prodlení soud žalobu zamítl.11. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 67 % a neúspěšná v rozsahu 33 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. jí proto náleží poměrná část náhrady nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 595 Kč (přeplatek bude žalobkyni vrácen samostatným usnesením) a náklady zastoupení advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Konkrétně jde o odměnu zástupce za dva úkony po 3 180 Kč dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) a za jeden úkon po 1 590 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění) a o náhradu hotových výdajů po 450 Kč každý z úkonů. Z nákladů zastoupení se počítá náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.