5 C 289/2025-14 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 369,42 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci mezi sebou dne , datum, po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, distančním způsobem na internetové adrese www.flexifin.cz. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, v částce 7 400 Kč. Protože žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně smlouvu vypověděla. Zažalovaná částka sestává z jistiny ve výši 7 399,96 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 147,26 Kč a ze smluvního úroku ve výši 8 689,06 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k navrženému postupu nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.4. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení, účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o. s. ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav:5. Žalobkyně jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel uzavřely dne , datum, pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 7 400 Kč (prokázáno smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , Všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti, informací pro spotřebitele a přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). V článku VII. odst. 3 a v článku VI. uvedené smlouvy byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením uvedené smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované (prokázáno identifikovanými příjmy z účtu žalované a výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Žalovaná nesplácela řádně, proto žalobkyně smlouvu vypověděla (prokázáno oznámením o prodlení a výpovědí smlouvy ze dne , datum, ). Před podáním žaloby byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku).6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud po právní stránce věc posoudil následovně:7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.11. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl založen smlouvou o úvěru uzavřenou dle § 2395 a násl. o. z., na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalované byl nahrazen elektronickými prostředky, kdy bylo zajištěno určení a ověření osoby, která úkon učinila, a obsah projevu vůle byl elektronickými prostředky zachycen, bylo i osvědčeno, že označený účet patří žalované. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované. Žalované byl na základě platné smlouvy o úvěru poskytnut úvěr v celkové výši 7 400 Kč, který byla povinna vrátit ve sjednané době spolu se sjednanými úroky a poplatky. Jelikož žalovaná nehradila včas, dostala se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobou opodstatněným po sutkové i právní stránce a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí přísluší vůči žalované náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobkyni, která byla v řízení zastoupena advokátkou, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z odměny advokátky žalobkyně dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění (dále jen „a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 16 369,42 Kč dle § 14b odst. 1 a. t. za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění) ve výši 400 Kč/úkon, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %), jíž je advokátka plátcem podle zvláštního právního předpisu, ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátkou, uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení přímo k rukám této advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř.14. Lhůty k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když z obsahu spisu nevyplývá důvod pro jejich prodloužení.