9 C 170/2018-408 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou, která došla zdejšímu soudu dne [datum], se domáhal žalobce vydání rozsudku, jímž soud zruší podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované ke stavební parcele [číslo] o výměře [výměra] zastavěné ploše a nádvoří, jejíž nedílnou součást tvoří stavba domu [adresa], a k pozemkové parcele [číslo] zahradě o výměře [výměra] v [obec], zapsaných na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí [stát. instituce], [stát. instituce] pro k. ú. a [územní celek] a uvedené nemovitosti přikáže do výlučného vlastnictví žalobce. Zároveň byl upraven návrh rozsudečného výroku v souladu se závěry znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] č. [tel. číslo] z [datum] tak, že žalobce je mimo jiné povinen vyplatit žalované na úplné vypořádání částku [částka] do 15ti dnů od právní moci rozsudku. Dle názoru žalobce reálné rozdělení nemovitosti není možné podle výše spoluvlastnických podílů z hlediska stavebně technického, v úvahu přicházející rozdělení by bylo překážkou dlouhodobému účelu, kterému má nemovitost sloužit. Dosud společná nemovitost vyžaduje značnou investici a jakoukoliv účast žalované nelze zodpovědně očekávat. Žalobce poukázal na to, že všechny provedené důkazy, vyjma účastnické výpovědi žalované, svědčí jednoznačně ve prospěch tvrzení žalobce. Na této skutečnosti nic nemění ani dodatečně žalovanou dodaná dokumentace zachycující stav interiéru společných částí domu, tj. půdy, sklepních prostor v letech [rok], [rok], [rok], [rok], [rok], když žalobce s dokumentovaným stavem neměl tehdy nic společného. Je zcela absurdní představa, že by v rámci vyklízení půdních a sklepních prostor žalobce naopak do těchto prostor ukládal staré sporáky, pračky, sedačky, jízdní kola, bedny, krabice, staré dveře od osobního automobilu a podobně. Jedinou žalobcem avízovanou snahou bylo naopak zbavit všechny společné prostory mnoho let vznikající skládky všeho nepotřebného, na jejímž vzniku se zcela evidentně podílela žalovaná, nikoliv žalobce. Žalobce za tím účelem předložil fotografie, z nichž je patrno, jaký byl stav půdních prostor a zahrady ke které, jak žalovaná uvádí, jí poutal citový vztah včetně nedotknutelného stříbrného smrku tvořícího pietu po zemřelé dceři žalované. Žalobce ve vztahu k žalované formuloval své představy o budoucím využití domu i o zamýšlené rekonstrukci, ovšem ze strany žalované se nesetkal s jakýmkoliv zájmem o budoucí dění a předpokládal tudíž, že žalovaná, která v domě ve skutečnosti nebydlí a na žádné údržbě či péči o dosud společné nemovitosti se nepodílí, nemá ve skutečnosti o další trvání spoluvlastnického vztahu zájem. Žalobce s ohledem na chování žalované, jako spoluvlastnice domu, a to nejen ke svým nejbližším příbuzným, ale i k žalobci samotnému předpokládá, že jakékoliv soužití se žalovanou a též spoluvlastnictví s ní není možné a únosné. Nelze provést nákladnou, několikamilionovou rekonstrukci za situace, kdy svůj zájem omezuje žalovaná pouze na jí dříve užívaný, dnes uzavřený, byt a zabývat se tím, zda potrhaná záclona s garnýží na podestě schodů je či není pro žalovanou památkou na její první byt event. tím, zda nádoby zachycující dešťovou vodu protékající dezolátní střechou, jsou nebo nejsou na správném místě. Chování žalované a její přístup k žalobci jako spoluvlastníku je jednoznačně důkazem, že ani žalovanou navrhované řešení, tj. vyčlenění samostatných jednotek v dosud společné nemovitosti, by nemohlo splnit svůj účel, neboť žalovaná není ochotna k jakékoliv spolupráci, jak tomu ostatně bylo i v minulosti, ve vztahu k vlastním nejbližším příbuzným. Na nákladech řízení požadoval žalobce přiznání zaplaceného soudního poplatku, nákladů zaplaceného znalečného, nákladů právního zastoupení žalobce za [číslo] úkonů poskytnuté právní služby po [částka] a [číslo] režijních paušálů po [částka], tj. celkem [částka]. 2. Žalovaná se k žalobnímu návrhu vyjadřovala poprvé dne [datum], kde sice souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví, ale s vymezením bytových jednotek v domě. Žalovaná tehdy činila kroky vedoucí k zániku omezení jejího spoluvlastnického práva v souvislosti s vedenými [druh] řízeními proti její osobě a uvedla, že lze očekávat, že [druh] budou ukončeny. Žalovaná dále namítala, že v jednání žalobce spatřuje účelovost, neboť doba jednoho roku není dobou natolik dlouhou, aby žalobce mohl s jistotou konstatovat, že jiné řešení nastalé situace není na místě. Žalovaná považovala reálné rozdělení nemovité věci za primární způsob vypořádání spoluvlastnictví, kdy soud musí nejdříve zkoumat, zda je tento způsob vypořádání tzv.„ dobře možný“, nesníží-li se hodnota rozdělované věci a bude-li věc možné nadále užívat ke stejnému účelu. Výklad shora uvedeného pojmu pak dovodila především judikatura Nejvyššího soudu, která stanovila, že samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není optimální, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo„ dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Také nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobem rozdělení nebrání tomu, aby soud o takovém rozdělení rozhodl (Rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nový občanský zákoník navíc vychází ze zcela odlišných pravidel, kdy již soud nemusí, jako tomu bylo za předešlé úpravy, přihlížet ani k velikosti spoluvlastnických podílů, ani k účelnému využití věci, kdy rozhodné je to, zda věc má jako celek sloužit určitému účelu (§ [číslo] odst. 1). Jedná se o institut tzv. kombinovaného vypořádání, kdy je nepoměr mezi nově vzniklými věcmi nahrazen finanční náhradou dle ceny obvyklé v konkrétním místě. Pokud je možné zvolit jeden ze shora uvedených postupů, musí soud vždy přistoupit při zrušení podílového spoluvlastnictví k formě vypořádání rozdělením věci. V opačném případě by byl postup soudu zcela v rozporu se zákonem. Dále je důležité posoudit, zda rozdělením nedojde k podstatnému snížení hodnoty rozdělované nemovité věci (§ 1144 odst. 1 OZ). V případě nemovitých věcí je nutné posuzovat zejména to, zda provedení rozdělení nebude vyžadovat vysokých nákladů a zda rozdělení nebude mít za následek rozkouskování nemovité věci na tak malé části, které by dále nebylo možno jakkoliv účelně či hospodářsky využít. K tomuto ovšem v této věci taktéž nedochází. Pokud se týče nákladů na takové rozdělení, novější judikatura dovodila, že„ jestliže část spoluvlastníků požaduje reálné rozdělení, a proto je ochotna hradit převážnou část nákladů na rozdělení věci (jak tomu bylo v daném případě), pak není možno učinit závěr, že po účastnících nelze požadovat vynaložení nákladů spojených s rozdělením; v takovém případě je věc dělitelná, i když náklady jsou, posuzováno podle obvyklých měřítek, v nepoměru s cenou nově vzniklých nemovitostí. V rozporu se zákonem by byl naopak postup, kdyby soud odmítl přihlédnout k ochotě jedné ze stran nést vyšší náklady na rozdělení než druhá strana a nemovitosti pak přikázal druhé straně.“ (Rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalovaná uvedla, že je připravena nést náklady na rozdělení větším poměrem, a to za pomoci svého současného manžela, [jméno] [příjmení], který je ochoten se k tomuto taktéž smluvně zavázat a finanční prostředky žalované poskytnout. Dle názoru žalované je rozdělení nemovitosti možné, a to ať v poměru aktuální výše spoluvlastnických podílů účastníků řízení nebo v poměru druhém, kdy by došlo ke kombinovanému vypořádání. V této souvislosti bylo poukázáno na výpověď znalce [celé jméno znalce], který uvedl, že reálné rozdělení věci možné je, aniž by došlo k podstatnému snížení hodnoty rozdělované věci, kdy by se nemělo jednat o žádné rozsáhlé úpravy, které by zasáhly do konstrukce nemovitosti. Vyjádření znalce a technické parametry nemovitosti jsou pro úvahu soudu zcela stěžejní. Naproti tomu účelově vykonstruované výpovědi svědků (příbuzných žalované) nemohou oproti těmto důkazům a právnímu hodnocení obstát. Žalovaná sama pak soudu předložila řadu důkazů, které svědčí o tom, že tito svědci nejsou důvěryhodní, kdy navíc je zcela zřejmé, že žalované chtějí záměrně a neprávem škodit. Původním záměrem po odkupu spoluvlastnických podílů žalobcem od bývalých spoluvlastníků bylo vybudování další bytové jednotky v podkroví, s čímž žalovaná souhlasila a i toto řešení vítala, neboť s rodinou dohoda nebyla možná. Žalovaná pak souhlasila s tím, že pokud by k vybudování bytových jednotek/jednotky v podkroví došlo, budou tyto/tato převedeny do vlastnictví žalobce. Žalobce však s žalovanou před podáním žaloby nijak o mimosoudní dohodě nejednal, a pokud nyní tvrdí opak, je tato argumentace zcela účelová. Žalobce se se žalovanou nepokusil ani dohodnout na běžných záležitostech týkajících se správy domu. Žalovaná spatřuje v jednání žalob