6 C 268/2021-39 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, což představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Konstatovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku ve výši [částka]. Žalovaná z titulu smlouvy neuhradila ničeho. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne [datum] smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž předmětné pohledávky přešly na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobou uplatněná částka je tvořena bezdůvodným obohacením a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná uvedené částky ani přes písemné upomínky neuhradila. K nařízenému jednání na den [datum] se žalovaná nedostavila, předvolání se žalobou jí bylo řádně doručeno dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jak umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o půjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], jejímž obsahem je poskytnutí částky [částka], kterou se žalovaná zavázala splatit společně s navýšením [částka] Celkem se tedy žalovaná zavázala splatit částku [částka], a to v 39 splátkách po [částka]. Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. Podle § 39 obč. zák. platného v době uzavření smlouvy, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. (dle § 3028 odst. 3 o. z. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy). Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je právní normou, která předpokládá, aby si soud sám v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (tehdy právního úkonu ve smyslu § 41 obč. zák.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská. Soud považuje toto právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném„ souhrnný poplatek“ v částce [částka], aniž by bylo řádně specifikováno, co tento poplatek představuje, jak byl určen a proč právě v této výši. Není tedy zřejmé, jak k tomuto„ poplatku“ věřitel dospěl, jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že předmětná smlouva o půjčce je neplatným právním úkonem, pak se soud dále zabýval tím, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, jak požadovala žalobkyně, a to dle § 451 a násl. obč. zák. účinného do 31. 12. 2013. Žalovaná prokazatelně obdržela částku [částka] a ze žalobního návrhu je zřejmé, že na dluh ničeho neuhradila. Soud proto rozhodl tak, že uložil žalované uhradit žalobci částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužných částek, a to od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne [datum], kterým byla poskytnuta žalované lhůta k úhradě dluhu do [datum]. Žalovaná se ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Neúspěch žalobkyně ve vztahu k uplatněným zákonným úrokům z prodlení soud považuje za nepatrný neúspěch, který nemá vliv na právo na náhradu nákladů řízení, když se jedná o pouhé příslušenství žalované jistiny. Soud za současného konstatování, že byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po [částka] (tj. [částka]), 3x režijní paušál po [částka] dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. [částka]), dále 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem činí náklady řízení žalobce částku [částka]. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaná v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí [částka], z čehož bylo již [částka] uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.