6 C 280/2021-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, což představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Konstatovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i částku ve výši [částka]. Žalovaný z titulu smlouvy uhradil [částka]. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne [datum] smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž předmětné pohledávky přešly na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobou uplatněná částka je tvořena bezdůvodným obohacením a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný uvedené částky ani přes písemné upomínky neuhradil. 2. K nařízenému jednání na den [datum] se žalovaný nedostavil, předvolání se žalobou mu bylo řádně doručeno dne [datum] a odrok dne [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, jak umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o půjčce [číslo] uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], jejímž obsahem je poskytnutí částky [částka], kterou se žalovaný zavázal splatit společně s navýšením [částka], které sestává z úroku [částka], administrativního poplatku v částce [částka] a hotovostního inkasa splátek v částce [částka] Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit částku [částka], a to v 60 splátkách. Dle tabulky umoření na smlouvu žalovaný uhradil [částka]. Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. 4. Podle § 39 obč. zák. platného v době uzavření smlouvy, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. (dle § 3028 odst. 3 o. z. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy). Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je právní normou, která předpokládá, aby si soud sám v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (tehdy právního úkonu ve smyslu § 41 obč. zák.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská. Soud považuje toto právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném„ souhrnný poplatek“ v částce [částka], aniž by bylo řádně specifikováno, co tento poplatek představuje, jak byl určen a proč právě v této výši. Není tedy zřejmé, jak k tomuto„ poplatku“ věřitel dospěl, jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Zato spotřebitel – žalovaný, musí vnímat celou tuto částku jako odměnu, jež musí zaplatit za to, že si půjčil [částka]. Specifikace tohoto poplatku nevyplývá ani ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, které žalobkyně předložila. Poplatek (odměna) tvoří téměř 84 % navíc z částky, než která byla žalovanému půjčena. Tuto nespecifikovanou výši odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. Sjednaný vysoký„ souhrnný poplatek“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že předmětná smlouva o půjčce je neplatným právním úkonem, pak se soud dále zabýval tím, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. obč. zák. účinného do 31. 12. 2013, tak jak navrhovala žalobkyně. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka] a ze žalobního návrhu je zřejmé, že uhradil dosud celkem částku [částka]. Zbývá tedy k navrácení částka [částka]. Soud tedy posoudil tuto věc v souladu i s právním názorem Krajského soudu v Plzni, ve věcech vedených pod sp. zn. 25 Co 335/2018, 25 Co 312/2018, jako nárok žalobce z bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 obč. zák. Dle tohoto ustanovení, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch, získaný plněním z neplatného úkonu – což spadá na daný případ. Žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz o tom, že by dluh rozporoval či uhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobkyni uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., společně se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky, ovšem až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne [datum], kterým byla poskytnuta žalovanému lhůta k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy, tj. dle připojené doručenky a zákonné fikce dojití písemnosti do dne [datum]. Žalovaný se ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud za současného konstatování, že byly splněny podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., přiznal procesně úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení odměnu za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po [částka] (tj. [částka]), 3x režijní paušál po [částka] dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. [částka]), dále 21 % DPH v částce [částka] dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a soudní poplatek ve výši [částka], tedy celkem činí náklady řízení žalobce částku [částka]. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje [částka] a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Soud žalobu částečně zamítl pouze ve vztahu k příslušenství pohledávky, proto přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 6. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozk