7 C 181/2021-63 — Okresní soud v Klatovech

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 166,89% ročně, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (včetně pojistného) splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje [anonymizováno] [rok]. Úvěrové podmínky však žalovaná neplnila, na úvěr zaplatila pouze [částka] ve dvou splátkách. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy v celkové výši [částka], náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši [částka] a smluvní pokuty dle č.l. 6 smlouvy ve výši [částka], kdy žalobou je uplatněno pouze [částka]. Dluh žalovaná neuhradila ani po výzvě. Podle čl. 6 smlouvy je žalovaná po zesplatnění úvěru povinna zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do jejího úplného zaplacení, kdy žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze ke dni podání žaloby ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje úrok ve výši 102,29% ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje rovněž i zákonný úrok z prodlení počítaný ode dne [datum]. K soudem nařízenému jednání, které se konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, na předvolání nereagovala, z jednání se neomluvila, nežádala o odročení jednání. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že tento učinila žalovaná dne [datum] u žalobkyně, když tento návrh byl žalobkyní dne [datum] akceptován. Z uvedeného listinného důkazu bylo dále zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (včetně pojistného pak splátka činila [částka]) splatných nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce při výši úrokové sazby 166,89% ročně. Žalovaná se tak zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši [částka] (včetně pojistného [částka]). Z tvrzení žalobkyně, jež ze strany žalované nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaná úvěr řádně nesplácela. Žalobkyně následně opakovaně žalovanou vyzývala k zaplacení dlužných splátek. Následovalo oznámení žalobkyně datované [datum] o zesplatnění úvěru s vyčíslením dlužné částky v celkové výši [částka]. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradila do 10 dnů od odeslání výzvy. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018 ve skutkově i právně obdobné věci, je taková smlouva, která obsahuje ujednání o úrocích, které se zcela vymykají běžným sazbám, za nichž poskytují spotřebitelské úvěry banky, absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně ve svém závěrečném návrhu dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách [obec] národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru v době uzavření neplatné úvěrové smlouvy, tj. v roce 2019, takováto průměrná úroková sazba činila přibližně 9 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 166,89% ročně, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Uzavřel-li soud, že mezi účastníky nebyl platně sjednán žádný závazkový vztah, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyní byly žalované poskytnuty peněžní prostředky a získala tedy majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). Pakliže bylo plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila tj. částku ve výši [částka], když na částku [částka] žalovaná splatila [částka]. V tomto rozsahu soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od podání návrhu. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, když neplatnost smlouvy o úvěru jako celku se týká rovněž i sjednané smluvní pokuty, poplatků a nákladů v souvislosti s prodlením. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto směru lze přiznat žalované podstatný procesní úspěch. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.