7 C 209/2021-34 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobkyně vůči žalované domáhala vydání rozhodnutí, jímž by jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s jejím právním předchůdcem, obchodní společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] částky ve výši [částka]. Žalovaná měla vrátit jistinu spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Žalobou uplatněný dluh žalobkyně vyčíslila na [částka] za neuhrazenou jistinu, kterou uplatnila jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od svého právního předchůdce smlouvou ze dne [datum]. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno téhož dne. 2. K soudem nařízenému jednání, které se konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, na předvolání nereagovala, z jednání se neomluvila, nežádala o odročení jednání. Soud proto věc projednal v její nepřítomnosti postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu. 3. Podle § 1879 občanského zákoníku platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Aktivní legitimace žalobkyně byla osvědčena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem [částka]. Poskytnutá částka byla navýšena o úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost [částka] a [částka] za vedení účtu. Celkový dluh se žalovaná zavázala splácet v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátka činila [částka]. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] činil dluh žalované ke dni postoupení částku ve výši [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky ve výši [částka] do [datum]. 7. Žalobkyně, vědoma si stávající rozhodovací praxe soudů ve věcech neplatných úvěrových smluv pro rozpor s dobrými mravy, uplatnila nárok toliko ve výši neuhrazené jistiny, na níž má nárok jako na bezdůvodné obohacení, které musí úvěrovaný vrátit, pakliže je hlavní úvěrová shledána absolutně neplatnou. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 9. Pakliže bylo plnění žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky [anonymizována dvě slova] bylo žalovanou zaplaceno celkem [částka]. Žalovaná je proto žalobkyni povinna vrátit neuhrazenou část bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. V tomto rozsahu soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalované povinnost tuto částku uhradit žalobkyni ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.. 10. Žalobkyně se domáhala zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení počítaného ode dne následujícího po dni, k němuž měla být zaplacena poslední splátka tj. [datum]. Vzhledem k tomu, že hlavní úvěrová smlouva je absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, pak je rovněž neplatné i ujednání o sjednaných splátkách a k poslednímu dni, k němuž měla být pohledávka uhrazena tak nelze přihlížet. Prvním dnem prodlení tak soud určil den, který následuje po dni, k němuž byla u zdejšího soudu podána žaloba. Úrok z prodlení je tak uložen ode dne [datum]. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení od [datum] do [datum], byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla žaloba žalobkyně po právu, proto je žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady soudního řízení v celkové výši [částka] (3 úkony po [částka] dle § 14b vyhl. MS č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po [částka] + 21% DPH a [částka] za zaplacený soudní poplatek). 12. Soud žalobkyni nepřiznal náklady spojené s účastí advokáta při jednání soudu dne [datum], neboť neshledal, že by takto vynaložený náklad spočívající v poskytnutí kvalifikované právní pomoci bylo nákladem účelně vynaloženým ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.. Účast advokáta se v obdobných případech při jednání omezuje výlučně na přednesení žalobního návrhu, předložení písemného vyčíslení nákladů řízení a stručný přednes závěrečného návrhu. V případech projednávaných tzv. bagatelních žalob se právní zástupce žalobce v drtivé většině případu omlouvá a souhlasí, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. V omluvě právní zástupce žalobce vždy uvádí, že se„ Z důvodu nenavyšování nákladů řízení v souladu se zásadou procesní ekonomie se žalobce omlouvá z nařízeného jednání.“ Zástupci žalobkyně jsou tedy známy principy procesní ekonomie. Soud respektuje a nikterak nezpochybňuje právo žalobkyně na zastoupení advokátem, jež je mu zaručeno ust. § 25 o. s. ř.. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst. 22. Ústavní soud mj. vyslovil, že„ Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.)“. V projednávané věci se nejedná o nijak skutkově ani procesně složitou právní věc, nárok žalobkyně uplatnila (tak jako i ve stovkách dalších jí podaných návrzích) vzorovou žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaná byla v řízení zcela pasivní, neuplatnila jakoukoliv procesní obranu, žalobkyně nemusela nárok při jednání obhajovat, když soud ve věci rozhodl výlučně na základě listin založených ve spise. Účast substituta zastupujícího právního zástupce žalobkyně na základě substituční plné moci je při jednání prakticky zcela pasivní, vyjma shora uvedeného, kdy hlavním„ posláním“ substituta, je předložení vyčíslení náhrady nákladů soudního řízení. Za toto„ právní zastoupení“ při jednání nepřesahujícím 5 minut, pak advokát zastupující žalobkyni účtuje jeden úkon právní pomoci za [částka] a režijní paušál [částka]. Soud je přesvědčen o tom, že hlavním důvodem vyslání substituta k jednání, který je advokátem v soudním obvodu klatovského soudu, není výkon právní pomoci, ale generování finančního zisku v podobě odměny za právní zastoupení. Pakliže lze tedy za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu, nelze s ohledem na výše uvedené posoudit náklady spojené s účastí advokáta při jednání dne [datum] za vynaložené účelně a přiznat za ně náhradu. 13. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. V projednávané věci měla žalobkyně plný procesní úspěch (k příslušenství se nepřihlíží) a proto povinnost doplatit soudní poplatek stíhá žalovanou.