9 C 154/2021-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím + [částka], která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce Smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum], která byla uzavřena s původním věřitelem [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem částku [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka] počínaje sedmým dnem následujícím od data uzavření smlouvy do zaplacení. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, smlouva zanikla uplynutím doby [částka] týdnů od data podpisu, tj. dne [datum]. Žalobce obdržel od svého předchůdce pouze informaci o celkové výši úhrad [částka]. Ke dni postoupení pohledávky, tj. nejprve na přechodného věřitele [název] [název], k [datum] činila výše pohledávky za žalovanou částku [částka]. Na žalobce byla tato pohledávka postoupena Smlouvou ze dne [datum] s týmž datem účinnosti. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná ničeho. Žalobce se tedy domáhá zaplacení částky [částka] se zákonným příslušenstvím a částky [částka], kterou označuje jako kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum]. Na nákladech řízení se účtuje [částka]. 2. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaná je státním příslušníkem [země]) vyplývá z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres [okres]. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je dle čl. 16 Smluvních podmínek právo české, zejm. z. č. 40/1964 Sb., tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy. 3. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum], dle níž došlo k postoupení pohledávek na přechodného věřitele [název] [název] s účinností ke dni [datum] Další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobce, hodnota pohledávky ke dni postoupení činila [částka]. Žalovaná byla o této změně informována dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum]. 4. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce se k jednání omluvil a u žalované bylo doručeno dnem [datum] do místa jejího bydliště na Slovensku. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o.s.ř. 5. Žalobce soudu předložil Smlouvu o půjčce ze dne [datum], Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] s podacími archy. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovanou Smlouva o půjčce, na základě které byla žalované vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli„ poplatek“ ve výši [částka]. Celkovou částku [částka] měla žalovaná uhradit v 53 týdenních splátkách po [částka] do zaplacení. 6. Podle § 39 obč. zák., platného v době uzavření smlouvy, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. (dle § 3028 odst. 3 o.z. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy). Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je právní normou, která předpokládá, aby si soud sám v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (tehdy právního úkonu ve smyslu § 41 obč. zák.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 52 odst. 1 obč. zák. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaná její text v tomto směru tedy těžko mohla ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena od jeho právního předchůdce. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jejíž postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Předchůdce žalobce si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, což nebylo doloženo a tato skutečnost sama o sobě již způsobuje neplatnost smluvního ujednání ohledně spotřebitelské smlouvy. Pokud žalobce předložil smlouvu a smluvní podmínky smlouvy o půjčce oddělené od smlouvy, pak tyto nejsou žalovanou podepsány, nejsou součástí předtisku, soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti předchůdce žalobce, zda se vůbec žalovaná s těmito obch. podmínkami seznámila. Soud považuje toto právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované„ poplatek“ v částce [částka], aniž by řádně specifikoval, co jednotlivě tento poplatek představuje, jak byl určen a proč právě v této výši. Z této částky není zřejmé, jak k ní věřitel dospěl, i když jí žalobce označuje za„ souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok)“, což je dle názoru soudu vykonstruováno. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Zato spotřebitel – žalovaná, musí vnímat celou tuto částku jako odměnu, jež musí zaplatit za to, že si půjčila [částka]. Specifikace tohoto poplatku nevyplývá ani ze Smluvních podmínek smlouvy o půjčce, které žalobce předložil. Poplatek (odměna) tvoří [číslo] z částky, která byla žalované půjčena. Tuto výši odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí např. j. č. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Sjednaný