9 C 163/2021-41 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne 30. 3. 2021 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], Smlouvu o [typ] dne 13. 4. 2016. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši celkem [částka], kterou se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím – poplatkem ve výši [částka] do 20. 8. 2016. Žalovaný smlouvu podepsal, obdržel v rámci procesu uzavírání smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském [typ], tím také došlo k odsouhlasení Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný zvolil proces poskytnutí [typ] prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Žádost o poskytnutí úvěru byla následně schválena a na bankovní účet žalovaného byla zaslána jím požadovaná částka. Žalovaný však neuhradil sjednanou částku včas, dle informací od původního věřitele nezaplatil ničeho, což bylo opraveno podáním ze dne 28. 7. 2021, ve kterém došlo k omezení žalobního návrhu na částku uvedenou ve výroku tohoto rozhodnutí, tj. [částka], neboť žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku [částka]. V novém podání z tohoto dne byl dále požadován jen zákonný úrok z prodlení od 25. 7. 2019 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností k 24. 7. 2019. V žalobě je požadováno původně mimo jistiny [částka] i zákonný úrok z prodlení od 25. 7. 2019 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok [částka], kapitalizovaný„ úrok“ [částka] (což je součet poplatku za poskytnutí úvěru a administrativního poplatku). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 19. 8. 2019. Na nákladech řízení je požadováno [částka]. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s původním věřitelem s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] ze dne 22. 7. 2019. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem 19. 8. 2019. Ve věci byl vydán el. platební rozkaz dne 23. 4. 2021, který byl usnesením ze dne 15. 6. 2021 zrušen pro nemožnost jeho doručení žalovanému do vlastních rukou. Soud jednal a rozhodl dne 23. 8. 2021 bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 2. 8. 2021. Žalobce po revizi žalovaných částek vzal částečně žalobu zpět před jednáním, a to podáním ze dne 28. 7. 2021, o částku [částka], kapitalizované obchodní úroky, částečně i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, na žalobě zůstal jen nedoplatek za jistinu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Soud zastavil řízení k návrhu žalobce dle § 96 odst. 1,2 o. s. ř., když dispoziční právo se žalobou má žalobce a souhlasu žalovaného s tímto úkonem nebylo zapotřebí (§ 96 odst. 4 o. s. ř.) neboť ke zpětvzetí došlo před jednáním ve věci samé. Jedná se o výši kapitalizovaného úroku [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka], jistiny ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení. Žalobce soudu předložil Smlouvu o [typ] ze dne 13. 4. 2016, Dohodu o prodloužení splatnosti [typ] ze dne 20. 7. 2016, přehled čerpání úvěru [typ] [číslo], kopie upomínek, výzvu před podáním žaloby ze dne 12. 3. 2021, napsanou advokátem žalobce. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný obdržel od předchůdce žalobce částku celkem [částka]. Tím, že žalobce omezil svůj žalobní návrh jen na částku, která byla fakticky žalovanému zapůjčena a nebyla vrácena, domáhal se tedy úhrady bezdůvodného obohacení bez ohledu na další ujednání ve smlouvě (kterou by soud stejně posoudil jako neplatné právní jednání). Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodného obohacení a ke dni vydání tohoto rozhodnutí nebylo žalovaným doloženo, že by tento dluh byl uhrazen, pak bylo žalobnímu návrhu po jeho částečném zpětvzetí, vyhověno. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka] a dle tvrzení žalobce bylo zaplaceno [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá od žalovaného žalobci částka [částka]. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího poté, co byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván, tedy od 23. 3. 2021 do zaplacení, (viz předžalobní upomínka). Úrok je přiznán v zákonné výši a náleží žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vše zaplatí žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl přiznán od jiného data, než žalobce požadoval, byl ve zbytku žalobní návrh zamítnut, tedy o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení [částka] a zákonného úroku z prodlení ve výši [číslo] ročně z částky [částka] od 25. 7. 2019 do 22. 3. 2021 do zaplacení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (věta prvá). Žalobní návrh v původním podání zněl na částku [částka] co do jistiny a příslušenství. Před jednáním vzal žalobce svůj návrh částečně zpět ve výši [částka] (nikoliv z důvodu procesního jednání žalovaného, který však tuto částku uhradil již původnímu věřiteli před podáním žaloby), proto v tomto směru se tedy přičítá žalobci částečný procesní neúspěch ve věci, neboť to byl on, který zavinil částečné zpětvzetí žalobního návrhu ohledně této částky. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.