9 C 169/2021-43 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne 29. 6. 2021 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 23. 9. 2017. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 23. 9. 2017 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], počínaje sedmým kal. dnem od data uzavření smlouvy, přičemž poslední splátka činila [částka] a byla stanovena na den 4. 8. 2018. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, neuhradil ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. Soud jednal a rozhodl dne 23. 8. 2021 bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo vykázáno doručení fikcí dnem 2. 8. 2021. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Žalobce soudu předložil Smlouvu o zápůjčce ze dne 23. 9. 2017, Smluvní podmínky ke Smlouvě o [typ], Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, výzvu k plnění ze dne 23. 4. 2020 s podacím lístkem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že na základě Smlouvy o [typ] [číslo] dne 23. 9. 2017 byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobce žalovaný původnímu věřiteli nevrátil ničeho. Nárok žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka] a dle tvrzení žalobce ničeho neuhradil. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá celá tato částka. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. Stalo se tak na základě výzvy ze dne 23. 4. 2020, u které žalobce doložil podacím lístkem, že se žalovanému doručuje tato výzva se lhůtou splatnosti do 30. 4. 2020 (podání vypraveno ke dni 24. 4. 2020 a dle § 573 o. z. se má zato, že došlá zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, zásilka byla tedy žalovanému doručena). Žalovaný soudu nepředložil žádný důkaz o tom, že by dluh rozporoval či uhradil. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. [číslo] ročně od 4. 5. 2021 do zaplacení, když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce od 5. 8. 2018, byla žaloba ze shora uvedených důvodů, zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka] [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony, tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [číslo] x [číslo] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] [anonymizováno] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku.