9 C 171/2021-34 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne 12. 5. 2021 žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 15. 10. 2019 se žalobcem Smlouvu o [název smlouvy] [název smlouvy] [název smlouvy] [název smlouvy]. Dle této smlouvy bylo pojištěno vozidlo zn. [příjmení], typ [typ vozidla], [registrační značka]. Pojistné bylo sjednáno jako půlroční, s platbou [částka]. Důvodem zániku smlouvy ke dni 24. 7. 2020 bylo neplacení pojistného. Za dlužné období od 15. 4. 2020 – 24. 7. 2020 požaduje žalobce částku [částka], jejíž součástí jsou i náklady za zaslané upomínky ve výši [částka]. Na nákladech řízení je požadováno [částka]. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem [země]) vyplývá z Čl. 10, čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může ve věcech pojištění pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba. V daném případě je pojistníkem žalovaný, který má evidováno bydliště na území ČR, v okrese Klatovy, proto je k projednání této věci příslušná Česká republika. Vydaný elektronický platební rozkaz dne 18. 5. 2021 byl zrušen usnesením ze dne 24. 6. 2021 pro nemožnost jeho doručení do vlastních rukou žalovaného. Soud jednal a rozhodl dne 23. 8. 2021 bez přítomnosti účastníků, neboť žalobce se k jednání omluvil a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 6. 8. 2021. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. Žalobce soudu předložil Pojistnou smlouvu pro [název smlouvy] [název smlouvy] [název smlouvy] [název smlouvy] ze dne 15. 10. 2019 na pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla zn. zn. [příjmení], typ [typ vozidla], [registrační značka], uzavřenou v souladu s ust. § 2758 a násl. o. z. Pojistné bylo sjednáno jako půlroční, s platbou [částka] s počátkem pojištění 15. 10. 2019. Dále byl předložen přehled předepsaného a uhrazeného pojistného, podací arch od předžalobní upomínky ze dne 27. 11. 2020 adresované žalovanému, oznámení o zániku pojištění ze dne 5. 8. 2020 ke dni 23. 7. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného, výzva k zaplacení dlužné částky ze dne 1. 9. 2020. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný do dne zániku smlouvy, tj. od 15. 4. 2020 – 24. 7. 2020 dluží žalobci částku [částka], jejíž součástí jsou i náklady za zaslané upomínky ve výši [částka]. Soud neměl žádné informace o tom, že by byl dluh rozporován či uhrazen ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí. Dlužné pojistné zaplatí žalovaný žalobci spolu s úrokem z prodlení z jistiny, tj. z částky [částka], který je přiznán v zákonné výši kapitalizovaně ve výši [částka] od 25. 7. 2020 do 12. 5. 2021 a náleží žalobci ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vše zaplatí žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. 1 Kč [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 2 úkony (příprava a převzetí věci a sepis žaloby), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 2 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 2 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je tedy povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Žalobci nebyla přiznána odměna za předžalobní upomínku psanou advokátem ze dne 27. 11. 2020, neboť tento úkon soud nepovažoval za účelně vynaložený tak, jak má na mysli ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce se žalovaným koresponduje bez zastoupení – viz oznámení o zániku pojištění, předžalobní upomínku zaslal již žalobce v zastoupení advokátem. Dle názoru soudu byla tato upomínka zaslána především proto, aby měl žalobce v případě úspěchu ve věci zajištěno právo na náhradu nákladů řízení dle § 142a odst. 1 o.s.ř.. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za tento úkon ve výši [částka] z toho důvodu, že jej nepovažoval za účelně vynaložený, když upomínky již žalobce zaslal sám bez právní pomoci, což soud považuje za dostačující a dále byly žalobci ve výroku I. náklady na vymáhání ve výši 2 x [částka] přiznány. Právní zástupce žalobce neuvádí ve své předžalobní upomínce v zásadě jiné skutečnosti a údaje než ty, které již žalovanému zaslal samotný žalobce. I ve světle této skutečnosti nelze považovat úkon právního zástupce žalobce za opětovně zaslanou předžalobní upomínku jako účelně vynaložený (viz také usnesení KS v Plzni j.č. 15 Co 215/2020). Nalézt proporci mezi právem věřitele na náhradu účelně vynaložených nákladů a povinností dlužníka nést náklady soudního řízení, vzniklé v důsledku nezbytnosti soudního vymáhání pohledávky, je úkolem obecného soudu. Tento musí přihlížet k tomu, aby dlužník nebyl v podstatě opětovně sankcionován prostřednictvím povinnosti k úhradě nákladů řízení. Odměna za zastupování za přiznané úkony ve výši [částka] je dle názoru soudu přiměřená a odpovídá povaze a složitosti této věci.