9 C 181/2021-33 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem [země]) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres [okres]. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb., tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti žalobce, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven. Žalovaný, který se dostavil, požádal o splátkový kalendář, vzhledem k nedostatku finančních prostředků. To, že si od předchůdce žalobce půjčil, nerozporoval. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Žalobce soudu předložil Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], Smluvní podmínky ke Smlouvě o zápůjčce, Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze [anonymizováno] [datum], výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum], byla žalovanému dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobce žalovaný původnímu věřiteli vrátil [částka]. Nárok žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, který včas půjčenou částku věřiteli nevrátil, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle uzavřené smlouvy – od [datum]. Výzva k plnění byla na základě výzvy žalobce ze dne [datum], u které žalobce doložil podacím lístkem, že se žalovanému doručuje tato výzva se lhůtou splatnosti do [datum]. V prodlení se tedy žalovaný ocitl dnem následujícím poté, co byl k úhradě dluhu vyzván, tj. od [datum]. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit ve splátkách, jak žalovaný požadoval, neboť preferuje splacení dluhu bez nákladného exekučního řízení, a to tak, že částku [částka] splatí se zákonným úrokem z prodlení [číslo] ročně od [datum] a je splatná do [datum] (zde zákonné úroky činí k uvedeného dni ještě částku [částka], tj. celkem [číslo] + [anonymizováno] = [částka]) a částka [částka] je splatná se zákonným úrokem z prodlení [číslo] ročně od [datum] [anonymizováno] [datum] (tj. opět se zákonným úrokem ve výši [částka] k uvedenému dni, tj. celkem [částka] [částka] + [částka] = [částka]). Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. [číslo] ročně od [datum] do zaplacení. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce od [datum] do [datum], byla žaloba ze shora uvedených důvodů, zamítnuta, včetně kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka]. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka] [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za [číslo] úkony, tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány [číslo] úkony, proto žalobci náleží celkem [číslo] x [číslo] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě do [datum]. Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z.č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do 28. 2. 2022.