9 C 182/2021-46 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne 29. 6. 2021 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o [typ] [číslo] dne 28. 6. 2018. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 28. 6. 2018 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 8. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný dále uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 31. 3. 2018. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 31. 3. 2018 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 2. 2019. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka] představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. Soud jednal a rozhodl dne 15. 9. 2021 bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 30. 8. 2021. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Žalobce soudu předložil obě Smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 6. 2018 a ze dne 31. 3. 2018, Smluvní podmínky ke Smlouvě o zápůjčce, Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, výzvu k plnění ze dne 25. 2. 2021 s podacím lístkem, 2 x tabulky umoření. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že na základě Smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 28. 6. 2018 byla žalovanému dne 28. 6. 2018 vyplacena částka ve výši [částka], která byla splacena pouze částečně, ve výši [částka]. Podle Smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 31. 3. 2018 byla žalovanému dne 31. 3. 2018 vyplacena částka ve výši [částka], na kterou žalovaný uhradil pouze [částka]. Oba nároky žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, který včas půjčené částky věřiteli nevrátil, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně v prvém případě obdržel částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou, tj. [částka] – [částka] [anonymizováno] = [částka]. V druhém případě se jednalo o půjčenou částku [částka], proto k vrácení je důvodně požadováno [částka] – [částka)] [anonymizováno] = [částka]. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle té které uzavřené smlouvy – od 23. 8. 2019 a 10. 2. 2019. Výzva k plnění byla na základě výzvy žalobce ze dne 25. 2. 2021, u které žalobce doložil podacím lístkem, že se žalovanému doručuje tato výzva se lhůtou splatnosti do 12. 3. 2021. V prodlení se tedy žalovaný ocitl dnem následujícím poté, co byl k úhradě dluhu vyzván, tj. od 13. 3. 2021. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit tak, že zaplatí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 13. 3. 2021 do zaplacení z této částky a částku ve výši [částka] se shodným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. [číslo] ročně od 13. 3. 2021 do zaplacení. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce od 21. 2. 2020 do 12. 3. 2021, byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta, včetně kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka] a [částka]. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka] 200. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony, tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [číslo] x [číslo] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí Kč [čáskta] Náklady právního zastoupení jsou celkem Kč [částka] [anonymizováno] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.