9 C 191/2021-38 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne 30. 7. 2021 u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o [typ] [číslo] dne 22. 11. 2016. Dle této smlouvy byla žalovanému dne 22. 11. 2016 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 9. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka] představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na nákladech řízení je v žalobním návrhu účtováno [částka], při jednání pak byly tyto náklady navýšeny o účast u jednání, cestovné a ztrátu času. Soud jednal a rozhodl dne 29. 9. 2021 bez přítomnosti žalovaného, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když zástupce žalobce se k jednání dostavil, ač jeho osobní přítomnost nebyla vyžadována a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem 10. 9. 2021. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Žalobce soudu předložil soudu spolu s návrhem Smlouvu o půjčce ze dne 22. 11. 2016, Smluvní podmínky ke Smlouvě, Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, výzvu k plnění ze dne 3. 9. 2020 s podacím lístkem, Smlouvu o postoupení pohledávek včetně str. [číslo] ze seznamu pohledávek postoupených. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dle Smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 22. 11. 2016, byla žalovanému dne 22. 11. 2016 vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 9. 2017. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil pouze [částka]. Nárok žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, který včas půjčenou částku věřiteli nevrátil, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou, tj. [částka] – [částka] [částka] = [částka]. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od následujícího pracovního dne následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle uzavřené smlouvy – od 20. 9. 2017. Výzva k plnění byla na základě výzvy žalobce ze dne 3. 9. 2020 doručena žalovanému, se lhůtou splatnosti do 18. 9. 2020. V prodlení se tedy žalovaný ocitl pracovním dnem následujícím poté, co byl k úhradě dluhu vyzván, tj. od 21. 9. 2020. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit tak, že zaplatí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [číslo] ročně od 21. 9. 2020 do zaplacení z této částky do tří dnů od právní moci rozsudku. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. [číslo] ročně od 21. 9. 2020 do zaplacení. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce z částky [částka] od 30. 11. 2019 do 20. 9. 2020, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], byla žaloba zamítnuta. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za [částka] úkony, tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [číslo] x [číslo] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobci nebyla přiznána odměna za osobní účast u jednání konaném dne 29. 9. 2021 z toho důvodu, že soud přiznává odměnu jen účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložený náklad však soud nepovažuje účast právního zástupce žalobce u jednání dne 29. 9. 2021, když žalobce byl v předvolání k jednání upozorněn výslovně na to, že jeho účast je v této procesní situaci považována za neúčelnou a v případě procesní potřeby bude jednání odročeno za účelem vyjádření žalobce. Přesto se právní zástupce žalobce k jednání dostavil (toto právo mu soud tímto neupírá) k procesnímu soudu z [obec], nic nového neuvedl a vyčíslil si náklady včetně cestovného a ztráty času. Tento postup soud považuje za neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrně navyšované náklady soudního řízení. Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.