9 C 200/2021-34 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba], Smlouvu o půjčce [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, uhradil pouze [částka]. Žalobce požaduje po žalovaném pouze k vrácení částku [částka] představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [číslo] ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. V žalobě bylo účtováno na nákladech řízení [částka], po jednání konaném dne [datum] bylo dále účtováno cestovné, ztráta času a účast u jednání právního zástupce žalobce. Soud jednal a rozhodl dne [datum], když právní zástupce žalobce se k jednání dostavil a na žalobním návrhu a na návrhu na schválení smíru trval. Soud jednal bez přítomnosti žalovaného, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., neboť žalovaný měl vykázáno doručení dnem [datum]. V návrhu na schválení smíru požadoval žalobce úroky z prodlení od data [datum], dále úhradu soudního poplatku [částka] a odměnu právního zastoupení [částka]. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. Soud smír neschválil, neboť má odlišný právní názor na počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, dále soudní poplatek ve výši [částka] žalobce neuhradil, zaplatil pouze [částka] a vrácení soudního poplatku v důsledku ev. schváleného smíru zde s ohledem na výši soudního poplatku ani nepřichází v úvahu. Dále má soud výhrady k účtované částce na nákladech řízení – viz níže. Žalobce soudu předložil Smlouvu o půjčce ze dne [datum], Smluvní podmínky ke Smlouvě, Informaci o zpracování osobních údajů, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], kartu zákazníka a výzvu k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy, uzavřené dne [datum], byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se jí zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Nárok byl žalobcem označen jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného, který včas půjčené částky věřiteli nevrátil, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou, tj. [částka] – [čístka] [částka] = [částka]. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaný povinen uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byl žalobcem žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle uzavřené smlouvy – od [datum]. Výzva k plnění ze dne [datum] obsahovala splatnost dluhu se lhůtou do [datum]. V prodlení se tedy žalovaný ocitl den následující po této lhůtě, tj. od [datum]. Soud proto uložil žalovanému dluh žalobci uhradit tak, že zaplatí částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [číslo] ročně od [datum] do zaplacení, to vše do [datum]. Soud respektoval žalovaného nesolventnost a stanovil splatnosti jednotlivých částek postupně, vzhledem k tomu, že preferuje řádné splácení dluhu před nákladným exekučním řízením. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. [číslo] ročně. Povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovaného vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, pokud se týče úroků z prodlení, které požadoval žalobce od [datum] do [datum], byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta, včetně kapitalizovaného zákonného úroku ve výši [částka]. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a výzva k plnění), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x [částka] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je povinen žalovaný žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě do [datum]. Žalobci nebyla přiznána odměna za osobní účast u jednání konaném dne [datum] z toho důvodu, že soud přiznává odměnu jen účelně vynaložených nákladů řízení. Za účelně vynaložený náklad však soud nepovažuje účast právního zástupce žalobce u jednání dne [datum], když žalobce byl v předvolání k jednání upozorněn výslovně na to, že jeho účast je v této procesní situaci považována za neúčelnou a v případě procesní potřeby bude jednání odročeno za účelem vyjádření žalobce. Přesto se právní zástupce žalobce k jednání dostavil (toto právo mu soud tímto neupírá) k procesnímu soudu z [obec], nic nového neuvedl a vyčíslil si náklady včetně cestovného a ztráty času. Tento postup soud považuje za neekonomický a ve vztahu k žalovanému za neúměrně navyšované náklady soudního řízení. Soud uložil neúspěšnému žalovanému doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalovanému doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do [datum].