9 C 228/2021-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce Smlouvu o [druh] [název] č. C49EF/130281 dne [datum rozhodnutí] Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem [právnická osoba] Na základě této smlouvy byla žalovanému půjčena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s poplatkem [částka], tj. celkem částku [částka], do [datum]. Žalovaný však splátku řádně a včas neuhradil, zaplatil pouze částku [částka] (toto tvrzení žaloby bylo v průběhu řízení opraveno na částku [částka]). Ode dne [datum] se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou částky [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Ode dne postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno ničeho. Žalobce nemá informaci o tom, že žalovaný uhradil částku [částka], což je hodnota postoupené pohledávky, která sestává z nesplacené jistiny [částka], nesplaceného poplatku ve výši [částka], smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši [částka], poplatků za odeslání upomínky [částka]. Žalobce provedl revizi těchto částek a požaduje po žalovaném nesplacenou jistinu, tj. [částka], nesplacený poplatek ve výši [částka] a náklady spojené s vymáháním [částka]. [příjmení] [částka] je tvořena součtem nesplaceného úroku [částka], poplatků [částka] a poplatku za upomínání [částka]. Dále požaduje žalobce kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení [částka] po revizním přepočtu od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení od [datum] z jistiny [částka]. Na nákladech řízení je požadováno [částka]. 2. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s [právnická osoba] ze dne [datum] na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem [datum] a doloženo poštovním podacím archem. 3. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo doručeno fikcí dnem [datum]. Soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 2, 3 o.s.ř. 4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o [druh] [název] č. [spisová značka], která byla uzavřena dne [datum] s původním věřitelem [právnická osoba], potvrzení o přijetí platby [částka] z protiúčtu [bankovní účet], potvrzení o provedené platbě [částka] na účet žalovaného, tj. č. [bankovní účet] dne [datum], přehledem úkonů věřitele, kopie upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] s doklady o doručování. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dne [datum] byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovaným Smlouva o spotřebitelském úvěru distančním způsobem dle § 1820 a násl. o.z., na základě které byla žalovanému vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaný zavázal zaplatit věřiteli celkem [částka] a poplatek za sjednání úvěru [částka] do [číslo] dnů, pokud by byl úvěr splacen včas, jinak při překročení doby splatnosti se jedná o částku [částka] a výše poplatku je [částka]. Podle § 580 odst. 1o. z., platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena od jeho právního předchůdce. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, předchůdce žalobce si zřejmě nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet [název], což nebylo žalobcem doloženo. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o [druh]. [název]) za neplatné nejen z tohoto důvodu, ale i pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalovaném navýšení splatného dluhu o částku jednak + [částka] a další poplatek„ za sjednání“ ve výši + [částka], pokud by byl [druh] splacen ve lhůtě [číslo] dnů a při překročení této lhůty se jedná o částky + [částka] a + [částka] k zapůjčené částce [částka]. Ze smlouvy není patrné, jak byly tyto částky určeny a proč právě v této výši, smlouva se jeví celkově jako nevyvážená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, smlouva obsahuje řadu poplatků za prodloužení splatnosti úvěru, za odeslání upomínek, za administrativní náklady na vymáhání, poplatek za vytvoření splátkového kalendáře i za„ inspektorský výjezd“. Celkovou výši těchto poplatků vztažmo k půjčené částce, i ke lhůtě splatnosti, soud považuje za odporující dobrým mravům. Sjednané poplatky těžko lze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.,„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy,