9 C 236/2021-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem [příjmení] smlouvu [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] za účelem financování koupě osobního automobilu [typ] [typ] rok výroby [rok], který si žalovaný dne [datum] převzal. [příjmení] byla uhrazena přímo dodavateli předmětu financování, [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s úroky a pojištěním, tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] měsíčních splátkách po [částka], počínaje [datum]. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, když neuhradil splátku [číslo] splatnou dne [datum]. Žalobci tak vzniklo právo úvěr zesplatnit, což učinil k [datum]. Žalovaný předmět financování neodevzdal. Žalovaný ani přes upomínky dluh neuhradil. Žalobce má právo na uhrazení celé částky, která činila na dlužných splátkách [částka], na zesplatněné jistině [částka], na nákladech oznámení o splatnosti [částka], na poplatku za upomínky [částka] a za přefakturaci pojištění vozidla [částka], což je celkem [částka]. Žalobce dále požaduje po žalovaném částku [částka], což je smluvní pokuta ve výši [číslo] denně z dlužných splátek od [datum] [anonymizováno] [datum] z [částka], částku [částka], což je smluvní pokuta ve výši [číslo] denně z částky [částka] a kapitalizované úroky z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]. Zákonné úroky z prodlení jsou ve výši [číslo] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. 2. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalovaného bylo vykázáno doručení fikcí dnem [datum]. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaný je státním příslušníkem [země]) vyplývá z čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres [okres]. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb., tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy. 3. Žalobce soudu předložil Úvěrovou smlouvu [číslo] uzavřenou dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] za účelem financování koupě osobního automobilu [typ] [typ] rok výroby [rok], který si žalovaný dne [datum] převzal. [příjmení] byla uhrazena přímo dodavateli předmětu financování, [právnická osoba] Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu s úroky a pojištěním, tj. celkem k vrácení [částka] v [číslo] měsíčních splátkách po [částka], počínaje [datum]. Dále byl předložen Protokol o předání – převzetí automobilu ke smlouvě [číslo] ze dne [datum], přehled splátkového kalendáře, vývoj úroků z prodlení pro jistinu [částka], potvrzení o poskytnutí úvěru výpisem z účtu [právnická osoba] s.r.o., Oznámení o zesplatnění pohledávky ze dne [datum], odstoupení od smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne [datum], přehled plateb, přehled plateb pro smlouvu [číslo] předžalobní upomínka ze dne [datum]. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že dle shora uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka [částka] na koupi auta. Z přehledu plateb pak zjistil, že na ní bylo uhrazeno [částka], celkově měl tedy žalovaný vrátit věřiteli [částka]. Podle § 580 odst. 1 o. z., platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Okolnosti uzavření smlouvy soud nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech pouze zevrubně, přesněji toto nebylo soudu doloženo. Soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce požaduje po žalovaném vysoké poplatky, které žalovaný uhradí nad rámec půjčené částky, a to ve výši [částka] ([částka] [částka] [částka] - půjčeno), aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši. Poplatek (odměna) tvoří u tohoto úvěru násobně vyšší částku, než která byla žalovanému půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. 4. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.,„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že