4 C 307/2021-32 — Okresní soud v Klatovech

Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu, jíž se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, když žalovaný řádně neplatil poplatky za televizní přijímač, jak mu ukládá zákon č. 348/2005 Sb. ve výši [částka] měsíčně. Žalovaný dluží žalobkyni televizní poplatky za měsíce [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok], tj. za [anonymizováno] měsíců po [částka], celkem [částka]. Jednání se konalo dne [datum], žalobkyně byla z jednání omluvena, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl řádně doručeny fikcí dne [datum]. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když měl dostatek podkladů pro rozhodnutí. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu. Toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Dle § 3 odst. 2 téhož zákona je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 měsíční výše televizního poplatku činí [částka]. Podle § 7 odst. 1 poplatník platí televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Dle odst. 2, je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce (věta prvá). Dle odst. 3, je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí (věta prvá). Podle § 10, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Soud vycházel z provedeného důkazního řízení, zejména z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum] (dle něhož je žalovaný poplatníkem od [anonymizováno] [rok]), z detailu dluhu žalovaného a z upomínky ze dne [datum] a má za prokázané, že žalovaný dlužil žalobkyni ke dni podání žaloby celkem částku [částka], tj. za [anonymizováno] měsíců po [částka]. Co se týče příslušenství k pohledávce, toto právo žalobkyně se odvíjí od ust. § 1970 obč. zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.), příslušenství je v daném případě tvořeno úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením jednotlivých dlužných poplatků vždy od 16. dne v měsíci, žalobkyně úrok z prodlení ke dni podání žaloby kapitalizovala částkou [částka], další úroky za pozdější období nepožadovala. Splatnost žalované částky byla stanovena do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně plně procesně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Na daný případ je třeba aplikovat nález Ústavního soudu ČR vedený pod sp. zn. I ÚS 3344/12 ze dne [datum], na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje. V něm Ústavní soud dovodil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že Česká televize je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastníkem majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí pro to jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení České televize jako takové. Ústavní soud se ztotožnil se zjištěním, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize. Nad to lze vést úvahy i v tom směru, že pokrývá-li televizní poplatek takřka celý rozpočet České televize, je žádoucí, aby Česká televize činnost spojenou se správou a výběrem televizních poplatků si zabezpečovala sama, odměna za právní zastoupení tedy není nákladem účelně vynaloženým. Žalobkyni tedy náleží hotových výdajů, na které by měla nárok i za situace, kdy by nebyla zastoupena advokátem (srov. § 151 odst. 3 o. s. ř.) Tyto náklady tvoří náhrada hotových výdajů ke dvěma úkonům (předžalobní upomínka a podání žaloby), tj. 2 x [částka] dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a dále náklady soudního poplatku ve výši [částka], celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí [částka] Náklady řízení zaplatí žalovaný rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.