6 C 147/2022-32 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 39 100 Kč s příslušenstvím, které v petitu návrhu specifikovala. Konstatovala, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit i částku ve výši 20 200 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaná z titulu smlouvy uhradila celkem 24 100 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena dne [datum] smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž předmětné pohledávky přešly na žalobkyni. Za období od postoupení pohledávek do dne sepisu žaloby nebylo žalovanou na pohledávky ničeho uhrazeno. Žalobou uplatněná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 13 463,57 Kč, dlužným poplatkem ve výši 7 636,43 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 712,14 Kč a sankčním poplatkem ve výši 5 500 Kč. Žalovaná uvedené částky ani přes písemné upomínky neuhradila. 2. Soud jednal a rozhodl dne [datum]. Žalobkyně i přes sdělení právního názoru soudu na neplatnost smlouvy setrvala na podané žalobě. Žalovaná sdělila, že byla účastníkem smlouvy se společností [právnická osoba] a potvrdila, že od těchto obdržela částku 25 000 Kč. Na tuto hradila platby, které souhlasí s tím, jak jsou označeny v návrhu na vydání EPR a po dni [datum] již žádnou další platbu neuhradila. Pro případ, že by jí bylo uloženo soudem žalovanou částku zaplatit, požádala o možnost hrazení dluhu ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně vzhledem ke svým majetkovým poměrům. 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o zápůjčce [číslo] (včetně standartních informací o spotřebitelském úvěru) uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], jejímž obsahem je poskytnutí částky 25 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit společně s navýšením 20 200 Kč, které sestává z úroku 6 127 Kč, poplatku za zpracování v částce 6 550 Kč a poplatku za komfortní splácení v částce 7 523 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala splatit částku 45 200 Kč, a to v 17 splátkách po 2 512 Kč a 1 splátce po 2 496 Kč. Dle tabulky umoření a sdělení žalobkyně žalovaná ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy uhradila 24 100 Kč. Žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] a [datum]. 4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud se pak zabývá okolnostmi každého konkrétního případu, přičemž pouze na základě těchto může dospět k závěru, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Nejedná se tedy o právní jednání, které odporuje zákonu, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý a zjevně nepřiměřený, a nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. [příjmení] způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 588 o.z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. V daném případě byla smlouva mezi účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Podle § 1813 o.z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Soudu žalobkyně poskytuje pouze Smlouvu o zápůjčce a o okolnostech jejího sjednání nemá soud žádné informace, pouze je zasílána žalovaným předžalobní upomínka. Okolnosti uzavření smluv soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Od poskytovatele se očekává přiměřené a poctivé jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, žalobkyně si ani nezjišťovala ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, toto nebylo soudu doloženo. Soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti jednání žalobkyně. Ze všech důvodů uvedených shora soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně požaduje po žalované„ poplatky“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u zápůjčky na 25 000 Kč činí celkem částku 20 200 Kč. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Žalobkyně požaduje po žalované za zápůjčku poplatek ve výši téměř 81 % z částky, která byla žalované půjčena. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“ vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o zápůjčce je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním. 5. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal,