6 C 233/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, částky 900 Kč představující smluvní pokutu a částky 3 204 Kč představující poplatek za poskytnutí. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne [datum] na základě žádosti ze dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 3 000 Kč splatnou původně dne [datum]. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho, a to i přes dvě upomínky k úhradě. V souvislosti s tím vznikly žalobkyni prokazatelně náklady na odeslání těchto upomínek, dle uzavřené smlouvy tak žalobkyně požaduje částku 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a dále částku 1 500 Kč v důsledku porušení povinnosti žalovaného předat pohledávku k inkasnímu řízení dle článku 7.4 smlouvy. [příjmení] 2 x 450 Kč představuje smluvní pokutu v souladu s článkem 7.2 a 7.3 úvěrové smlouvy. Žalobkyně doplnila, že úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku přes síť internet, kdy požadovala po žalovaném zaslat registrační a ověřovací platbu ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného, což žalovaný učinil. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předloženého předsmluvního formuláře, smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne [datum]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet číslo [bankovní účet] částku ve výši 3 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku včetně úroku ve výši 39% ročně a jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč uhradit do 30 dnů. Z výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný na účet žalobkyně dne [datum] poukázal platbu 1 Kč, když na tento účet žalobkyně dne [datum] poukázala platbu 3 000 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaný se zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž se ocitne v prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 15% z jistiny za porušení povinnosti pravidelně informovat žalobkyni o svém zaměstnání smluvní pokutu ve výši 15% z jistiny za porušení povinnosti předložit žalobkyni potvrzení soudu, že vůči němu není vedeno soudní řízení. V článku 7.4 úvěrové smlouvy byly vymezeny poplatky za první upomínku ve výši 450 Kč, za druhou upomínku ve výši 650 Kč a poplatek ve výši 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že celé právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z.. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od žalobkyně 3 000 Kč a zavázal se zaplatit vedle této částky též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, když v daném případě poplatek představoval 106,8% poskytnuté částky. Soud pokládá za neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, kterou má být úrok (v daném případě 39% ročně), svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, jak učinil v daném případě. Jakékoli případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byl tento poplatek určen, proč byl vypočten právě v uvedené výši, a co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatku a jeho nejasnému vymezení a účelu soud hodnotí tento poplatek za rozporný s dobrými mravy. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že žalobkyně nabízí jakousi„ slevu“ na poplatku v případě včasného splacení úvěru, toto ujednání se spíše jeví jako kalkul žalobkyně s prodlením spotřebitele, byť by to byl například o jeden jediný den, přičemž následek by byl v takovém případě naprosto neúměrný porušení sjednané povinnosti, to vše navzdory tomu, že prodlení spotřebitele je ve smlouvě ještě samostatně sankcionováno smluvními pokutami popsanými ve shora uvedeném odstavci. Nelze opomenout, že celá smlouva o úvěru je jednoznačně koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť obsahuje množství ujednání o nejrůznějších poplatcích a sankcích, které se stávají nepřehlednými, a na kterých se věřitel v případě prodlení dlužníka obohatí o částky vícenásobně převyšující poskytnutou jistinu. Ze všech uvedených důvodů soud pokládá smlouvu o úvěru za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, přičemž neplatná je celá smlouva, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, stejně tak jako poplatky za jednotlivé upomínky. Daná neplatnost je neplatností absolutní dle § 588 o. z., soud k ní přihlédne, aniž tato je žalovaným namítána. V této souvislosti lze zmínit např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017 ze dne 26. 7. 2017 či č. j. 25 Co 107/2020 – 80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývala problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků. Názor krajského soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. 5. S ohledem na to, že smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou, a poskytnuté plnění žalobkyní ve výši 3 000 Kč je nutné posuzovat jako plnění bez právního důvodu, kdy žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil v intencích § 2991 a § 2993 o. z.. Žalobkyně sama uvedla, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, soud proto uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k poskytnutí peněžitého plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Takovéto výzvy se žalovanému dostalo v upomínce datované [datum], v níž bylo uvedeno, aby žalovaný peněžité plnění poskytl do [datum]. Dnem [datum] se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého plnění, stíhá jej proto povinnost k úhradě též úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z.. Výše úroků z prodlení k tomuto datu činila 11,75% ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.. 6. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl – viz výrok II. rozsudku. 7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážný úspěch ve věci měl žalovaný, měl by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. 8. Výrokem pod bodem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky [číslo] bod 2 Sazebníku poplatků ve spojení s položkou [číslo] bod 1 písm. a) sazebníků poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V daném případě soud k návrhu žalobkyně nevydal elektronický platební rozkaz, ve věci nařídil jednání, proto žalobkyni, jako stranu ve sporu převážně neúspěšnou stíhá povinnost k úhradě doplatku ve výši 600 Kč.