6 C 309/2021-41 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 58 979 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem 111,33 % ročně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, proto byl poskytnutý úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Ke dni podání žaloby dluží žalovaný žalobkyni na nesplacené jistině úvěru 40 000 Kč, na kapitalizovaném úroku ke dni zesplatnění 19 814,93 Kč, na nákladech s uplatněním pohledávky 1 350 Kč a na pokutě ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny od dne zesplatnění 18 979 Kč, a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalovaný se k jednání nedostavil, předvolání se žalobou mu bylo doručeno dne [datum] a odrok dne [datum]. Soud měl dostatek podkladů, proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Zástupce žalobkyně se k jednání osobně dostavil a po sdělení právního názoru soudu ohledně neplatnosti uzavřené smlouvy mezi účastníky, z důvodu výše sjednaných úroků, kterou soud posoudil v rozporu s dobrými mravy, vzal žalobu částečně zpět co do kapitalizovaných úroků ve výši 19 814,93 Kč od [datum] do [datum]. Pro případ, kdy soud shledává smlouvu neplatnou z důvodu vysokých sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, navrhl, aby postupoval v souladu s ustanovením dle § 577 NOZ a upravil uplatněné nároky žalobkyně v souladu se spravedlivým uspořádáním. 3. Soud provedl žalobkyní předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] včetně smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka a připojeného splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p. a., denní výší úroku (pro případ odstoupení od smlouvy) 122,01 Kč, s dobou trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců, přičemž celková výše spotřebitelského úvěru byla 119 700 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnutý úvěr ve 30 měsíčních splátkách po 3 990 Kč. Dle výpisu z banky bylo na účet žalovaného uhrazeno dne [datum] 40 000 Kč. Žalobkyně předložila upomínky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] bez podacích lístků či doručenek. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění zůstatku úvěru ke dni [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby do 14ti dnů od doručení výzvy (předaná k poštovní přepravě dle podacího archu dne [datum]). 4. Podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř., žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí návrhu žalobkyní u jednání soudu dne [datum] postupoval tak, že řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 19 814,93 Kč od [datum] do [datum] zastavil. 5. Soud se dále zabýval posouzením samotné smlouvy o úvěru [číslo] dospěl k závěru, že tuto považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud si je vědom, že žalovaný úvěrovou smlouvu v navrženém znění podepsal a účastníci mají možnost si mezi sebou sjednat úvěrové podmínky, ovšem i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V tomto konkrétním případě pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, za což požadovala úrok ve výši 111,33 %, tedy žalovaný měl během 30 měsíců žalobkyni vrátit celkem 119 700 Kč, tedy bez mála než trojnásobek poskytnuté částky. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 o. z., ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud však účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť i dle judikatury vyšších soudů je v souladu s dobrými mravy pouze úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Úrok ve výši 111,33 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou. Žalobkyně by pak velmi pravděpodobně předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Soud hodnotí počínání žalobkyně za nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z., a smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. V podrobnostech pak soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 6. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 40 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný žalobkyni z této částky před podáním žaloby neuhradil ničeho, soud proto žalobě vyhověl v rozsahu částky 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, ovšem až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne [datum], kterým byla poskytnuta žalovanému lhůta k úhradě dluhu do čtrnácti dnů od doručení výzvy, tj. dle připojené doručenky a zákonné fikce dojití písemnosti do dne [datum]. Žalovaný se ocitl v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o.z.) a zároveň soud žalobu zamítl co do zbývajících částek požadovaných žalobkyní na podkladě neplatné smlouvy o úvěru (smluvní pokuta, náklady spojené s prodlením), neboť tyto závazky nebyly mezi účastníky platně sjednány. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V daném případě byla úspěšnější žalobkyně (co do 67,82%, proti neúspěchu 32,18 %), soud jí proto přiznal na nákladech soudního řízení odměnu za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 7 (á 3 460 Kč) částku 13 840 Kč, 4x režijní paušál (á 300 Kč) ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále žalobkyni náleží náhrada za cestovné za cestu k jednání soudu ve výši 426 Kč (osobním automobilem Ford vzdálenost [obec] – [obec] a zpět 62 km, spotřeba 6 l NM na 100km) a náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč, a soudní poplatek ve výši 2 949 Kč, celkem tedy činí náklady žalobkyně částku 18 815 Kč, z čehož je 35,64 % tedy výše nákladů dle úspěchu ve věci 6 706 Kč, což zaplatí žalovaný v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 8. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 2 949 Kč, z čehož bylo již 2 360 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 589 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.