6 C 86/2022-71 — Okresní soud v Klatovech

Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 70 201 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 162,4 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 317 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného došlo ke dni [datum]. Podle čl. 6 smlouvy je žalovaný po zesplatnění úvěru povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 58 756,09 Kč (dlužná jistina a úrok ke dni zesplatnění), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 58 756,09 Kč za každý den prodlení žalovaného od [datum] ve výši 10 047,96 Kč, a dále pak úrok ve výši 100,45 % p.a z částky 47 321,83 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 005,76 Kč, úrok ve výši 8,5 % p.a z částky 47 321,83 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 229 694,00 Kč. Žalovaný dle sdělení žalobkyně z titulu smlouvy uhradil celkem 101 123 Kč. Soud ve věci jednal a rozhodl dne [datum] za přítomnosti účastníků. Žalobkyně přes sdělený právní názor soudu o neplatnosti smlouvy, setrvala na svém návrhu tak, jak byl podán, a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud provedl předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 60 000 Kč a tento měl být poskytnut na číslo účtu dle smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč při výši úrokové sazby 162,4 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 191 412 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému schválení úvěru, když doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy. Z obsahu úvěrové smlouvy, jakož i splátkového kalendáře je zřejmé, že splatnost první splátky úvěru ve výši 5 317 Kč připadla na datum [datum] a poslední 36. měla být splacena dne [datum]. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla dne [datum] vyplacena na vrub bankovního účtu dle smlouvy částka 60 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně obsaženého v kartě klienta, jež ze strany žalovaného nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný uhradil na úvěrovou pohledávku toliko 101 123 Kč. Žalovanému byl na základě jeho žádostí dvakrát upraven splátkový kalendář, což bylo doloženo žádostmi a upravenými splátkovými kalendáři. Dopisem ze dne 17. 9. [číslo] a [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužných splátek. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a připojené doručenky, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě všech svých závazků z uzavřené smlouvy před podáním žaloby k soudu. Žalobkyně k důkazu předložila i vyjádření znalce ze dne [datum], ve kterém je vysvětlován rozdíl mezi nominální úrokovou sazbou a efektivní úrokovou mírou. Dle systému časových řad [obec] národní banky [příjmení], činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2019 u spotřebitelských úvěrů s fixací nad 1 rok do 5 let včetně 8,59 %. Soud se předně zabýval posouzením samotné smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že tuto považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud si je vědom, že žalovaný úvěrovou smlouvu v navrženém znění podepsal a účastníci mají možnost si mezi sebou sjednat úvěrové podmínky, ovšem i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V tomto konkrétním případě pak žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, za což požadovala úrok ve výši 162,4 % ročně, tedy žalovaný měl během 36 měsíců žalobkyni vrátit celkem 191 412 Kč. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud však účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť i dle judikatury vyšších soudů je v souladu s dobrými mravy pouze úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Úrok ve výši 162,4 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Podle databáze [obec] národní banky v srpnu 2019 činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let včetně 8,59 %. Žalobkyně by pak velmi pravděpodobně předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Pokud žalobkyně v podané žalobě požaduje nižší úrok, soud konstatuje, že nemůže přihlížet k tomu, že požaduje případně úrok nižší, neboť podstatné je to, co bylo sjednáno. Soud hodnotí počínání žalobkyně za nepoctivé a nemravné. V podrobnostech pak soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, který má žalobkyně k dispozici, neboť byla účastníkem tohoto řízení. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 60 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný žalobkyni z titulu neplatné smlouvy před podáním žaloby uhradil 101 123 Kč, bezdůvodné obohacení tak vzniklo naopak na straně žalobkyně a je pouze na žalovaném, zda se tohoto bude domáhat. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, který náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.