7 C 13/2022-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba]. Pakliže žalovaný uzavřel Přepravní smlouvu o přepravě osob, vznikla mu povinnost uhradit jízdné ve výši [částka] dle platného Tarifu. Při kontrole se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem, proto byl vyzván k zaplacení dlužného jízdného [částka] a přirážky k jízdnému [částka] [právnická osoba], tak vznikla vůči žalovanému pohledávka ve výši [částka]. Tato pohledávka včetně příslušenství pak byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na stávající žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení, spojené s oznámením o postoupení pohledávky. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 4. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 písm. b) citované vyhlášky porušením přepravních podmínek je, jestliže cestující při přepravě se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 citovaného zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Z oznámení o závadách, sepsaného dne [datum] a z potvrzení [právnická osoba], o nedodržení SPPO z téhož dne, které žalovaný vlastnoručně podepsal, vzal soud za prokázané, že žalovaný se při přepravě vlakem, provozované společností [právnická osoba], dne [datum], neprokázal platným jízdním dokladem, když nevyužil možnosti zakoupit si jízdenku v osobní pokladně, jízdenkovém automatu nebo u strojvedoucího. Žalovaný nezaplatil dlužné jízdné ve výši [částka] ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] v souladu s [právnická osoba], pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, podle něhož, ve znění účinném od 14. 6. 2015, činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení ve vlaku dle článku 140 SPPO, [částka]. 7. Soud tedy považuje za prokázané, že žalovanému z důvodu porušení povinností cestujícího vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba], jakožto provozovateli vlakové přepravy přirážku k jízdnému ve výši [částka] dle předloženého tarifu, jehož součástí je i ceník přirážek a smluvních poplatků, a rovněž tak i povinnost k úhradě dlužného jízdného v částce [částka]. Celková dlužná částka tedy dosahuje výši [částka]. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalovaný, byť i jen zčásti, tuto dlužnou částku zaplatil. 8. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne [datum], kdy postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 9. Za konstatování, že celková výše dlužné částky byla žalobkyní předloženými listinnými důkazy spolehlivě prokázána, proto bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalovanému tak byla uložena povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť žalovaný se dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro úhradu celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka] za zaplacený soudní poplatek. Náklady na právní zastoupení nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud neshledal jako účelně vynaložené. 11. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na posuzování účelnosti nákladů právního zastoupení nelze rezignovat a omezit se jen na konstatování, že takové náklady jsou účelné vždy, a to již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc garantované v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což plyne např. z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 2984/09, v jehož odst. 22. Ústavní soud mj. vyslovil, že„ Zcela jinou otázkou však je, zda soudy zhodnotí zvítězivším účastníkem předestřené náklady jako náklady účelně, resp. důvodně, vynaložené (§ 60 odst. 1 s. ř. s., § 142 odst. 1 o. s. ř.)“. Důvody pro nepřiznání práva na náhradu nákladů na právní zastoupení soud v projednávané věci shledává soud v tom, že jednatelem žalující společnosti je advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [příjmení] zapsaný v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou a žalující společnost je tedy personálně a odborně schopna sama zajistit uplatnění své pohledávky u soudu, aniž by k tomu bylo třeba sjednávat služeb dalšího advokáta a je tedy evidentní, že ze zde dochází k umělému navyšování nákladů řízení. Pakliže společník žalující společnosti, která skupuje pohledávky a následně je uplatňuje u soudu, je zapsán v seznamu advokátů, avšak nechá se zastoupit dalším advokátem, jedná se pouze o neúčelné zvyšování nákladů a nikoliv o účelně vynaložené náklady řízení potřebné k uplatňování nebo bránění práva žalobce, o to více, že se jedná o skutkově i právně triviální věc uplatněnou formulářovou žalobou bez další nutné účasti advokáta. Náklady řízení nemohou být prostředkem spekulativního generování zisku advokátů na úkor ostatních účastníků řízení, když je zde evidentní, že hospodářským účelem sporu je nejen přiznání dlužné jistiny, ale rovněž i náhrada nákladů řízení, jejichž primárním účelem by mělo být pokrytí skutečných nákladů. Takovýto přístup se jeví být nespravedlivým vůči žalovaným účastníkům řízení a jako takový je tedy důvodem pro nepřiznání práva na zaplacení takových nákladů řízení, které soud neshledal jako účelně vynaložené.