7 C 135/2022-61 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem [právnická osoba], IČO: [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Dne [datum] uzavřel žalovaný se [právnická osoba] další úvěrovou smlouvu, která je fakticky dodatkem ke shora uvedené smlouvě, kdy byla prodloužena doba splatnosti úvěru. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplatil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů na upomínání [částka]. [příjmení] to žalobkyně požadovala zaplacení částky ve výši [částka], která má být rovněž nákladem na upomínání, avšak v žalobním petitu je uvedena jako kapitalizovaný úrok. 2. Soud ve věci jednal bez vydání elektronického platebního rozkazu a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili. Žalovaný na předvolání nereagoval, neomluvil se, proto soud jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek. 4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], z čehož má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému postupně vyplacena částka [částka]. Ze Smlouvy o úvěru je zřejmé, že úvěr měl být splacen do [anonymizováno] dnů. Dodatkem ze dne [datum] byla úroková částka navýšena na [částka] s totožnou splatností. 5. Soud shledal, že smlouva o úvěru ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si právní předchůdce žalobkyně náležitým způsobem ověřoval úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smluvního vztahu. Tento nedostatek nemohl být odstraněn postupem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při samotném jednání, neboť žalobkyně a rovněž její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili. Soud tak má za to, že právní předchůdce žalobkyně porušil povinnost uloženou mu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] a rovněž dodatek, jež má být samostatnou smlouvu ze dne [datum] jsou neplatnými právními ujednáními, včetně ujednání o smluvní pokutě. 7. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. 8. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka], kdy na úvěr nesplatil ničeho, a proto k vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá od žalovaného žalobkyni právě částka [částka], přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 9. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] (tj. ode dne následujícího po termínu, k němuž měl žalovaný uhradit dluh dle výzvy ze dne [datum]) do zaplacení. Úrok je přiznán v zákonné výši a náleží žalobkyni ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Vše zaplatí žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tří dnů od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na poměr procesního úspěchu soud rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran. 12. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1.