7 C 138/2022-29 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu Plzeň - sever žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem částku [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, měl uhradit pouze [částka]. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Věc byla postoupena Okresnímu soudu v Klatovech jako soudu místně příslušnému. 3. Vzhledem k tomu, že návrh žalobkyně nesplňoval náležitosti předpokládané ust. § 172 odst. 1 o. s. ř. a soudem nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, nařídil soud ve věci jednání, a to na den [datum], kdy soud jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, žalobkyně se z jednání omluvila a u žalovaného bylo včas doručeno fikcí. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, proto jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř.. 4. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ze dne [datum], kdy ji nabyla od předchozího věřitele, [právnická osoba] [anonymizováno] Oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem [datum]. 5. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o půjčce ze dne [datum]. Z té má soud za prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaný zavázal zaplatit věřiteli„ poplatek“ ve výši [částka]. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše [částka]. Žalovaný jí měl splatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. 6. Podle § 39 obč. zák. platného v době uzavření smlouvy, je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. (dle § 3028 odst. 3 o. z. se řídí právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy). Dle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je právní normou, která předpokládá, aby si soud sám v každém jednotlivém případě vymezil hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (tehdy právního úkonu ve smyslu § 41 obč. zák.). 7. Soud v daném případě posoudil smlouvo o půjčce uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 52 odst. 1 obč. zák.. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný její text v tomto směru tedy těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o půjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalované předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jehož postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky které má k dispozici, předchůdce žalobkyně si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech (nedoloženo, byť se o tom ve smlouvě zřejmě jen formálně hovoří) a pokud předložil smlouvu a smluvní podmínky smlouvy o půjčce oddělené od smlouvy, pak tyto nejsou žalovaným podepsány a soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti předchůdce žalobkyně. 8. Soud považuje toto právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném„ poplatek“ v částce [částka]. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Zato spotřebitel – žalovaný, musí vnímat celou tuto částku jako odměnu, jež musí zaplatit za to, že si půjčil [částka]. Poplatek (odměna) tvoří v tomto případě 69,60 % z částky, která byla žalovanému půjčena. Tuto výši odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný vysoký„ souhrnný poplatek“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Z důvodů uvedených shora byla smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně shledána jako absolutně neplatná. 9. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2). 10. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je na místě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že žalovaný z neplatného úvěrového závazku zaplatil žalobkyni celkem [částka]. Neuhrazená část poskytnuté částky ve výši celkem [částka] je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od podání návrhu. 11. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný měl ve věci podstatný procesní úspěch, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud nepřiznal náklady řízení ani jedné z procesních stran. 12. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli p