7 C 159/2022-59 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši [částka], celkem tak měl žalovaný vrátit [částka]. Žalovaný však dluh nevrátil ve sjednané lhůtě, měl uhradit pouze [částka], započtenou na smluvní pokutu, proto žalobkyně požaduje z této smlouvy jistinu [částka] s úrokem [částka], tak i smluvní pokutu [částka] a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný, ač upomínán, dlužné částky dosud neuhradil. 2. Soudem vydaný elektronický platební rozkaz byl pro nedoručení žalovanému zrušen. Jednáno bylo dne [datum] bez přítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se k jednání omluvila a u žalovaného bylo doručeno fikcí dne [datum]. Soud měl dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. 3. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal dluh vrátit do 27 dnů s tím, že zaplatí věřitel i částku [částka] jako úrok tj. celkem [částka] (sazba nákladů spotřebitelského úvěru, uzavřeného dle § 2390 a násl. o. z. distančně dle § 1820 o. z., byla sjednána ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky). Dále byly poskytnuty informace věřitele ohledně předmětného spotřebitelského úvěru, doklad banky o úhradě částky [částka] jako odchozí domácí platby na účet žalovaného, faktura ke smlouvě o úvěru a předžalobní upomínka ze dne [datum]. 4. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaný na základě shora uvedené Smlouvy obdržel částku [částka] s tím, že vrátí celkem [částka] do [datum] dle poslední výzvy. 5. Ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si právní předchůdce žalobkyně náležitým způsobem ověřoval úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smluvního vztahu. Žalobkyně sice předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného, což však soud nemůže považovat za doklad svědčící o náležitém posouzení schopností žalovaného spotřebitele dostát svým závazkům. Tento nedostatek nemohl být odstraněn postupem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při samotném jednání, neboť žalobkyně a rovněž její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili. Soud tak má za to, že žalobkyně porušila povinnost uloženou jí ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud uzavřel, že Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je neplatným právním ujednáním, včetně ujednání o smluvní pokutě. 6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobkyně žalovanému plnila poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobkyně domáhala plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k závěru o její neplatnosti, pak byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení. 7. Žalovaný prokazatelně obdržel částku [částka], kdy na úvěr měl splatit [částka], a proto k vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá od žalovaného žalobkyni částka [částka], přičemž ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 8. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] (tj. ode dne následujícího po podání návrhu) do zaplacení. Úrok je přiznán v zákonné výši a náleží žalobkyni ve smyslu § 1970 občanského zákona a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Vše zaplatí žalovaný ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Soudem se doplňuje, že při vyhlášení rozsudku byla nesprávně vyčíslena výše částky, kterou má žalovaný žalobkyni uhradit ([částka]). Jde o zjevnou nesprávnost, kterou soud odstranil postupem podle ust. § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení rozsudku.