7 C 164/2022-37 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčenou částku spolu se souhrnným poplatkem, který činil [částka], tj. celkem částku [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátka činila [částka]. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, měl uhradit celkem [částka]. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla smlouvou ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že návrh žalobkyně nesplňoval náležitosti předpokládané ust. § 172 odst. 1 o. s. ř. a soudem nebyl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, nařídil soud ve věci jednání, a to na den [datum], k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou ze dne [datum], kdy ji nabyla od předchozího věřitele, společnosti [právnická osoba]. Oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem [datum]. 4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Z té má soud za prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaný zavázala zaplatit věřiteli„ poplatek“ ve výši [částka]. Celková částka, kterou se zavázal žalovaný vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše [částka]. Žalovaný jí měl splatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátka činila [částka]. 5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas (§ 576 občanského zákoníku). 7. Soud v daném případě posoudil Smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] jako neplatný právní úkon (právní jednání). Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: 8. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. občanského zákoníku. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. 10. V projednávané věci je zřejmé z textu smlouvy, že tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje zapůjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný její text v tomto směru tedy těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o půjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobkyně nemá informace, pouze zasílá předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jehož postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky které má k dispozici, předchůdce žalobkyně si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech a pokud předložil smlouvu a smluvní podmínky smlouvy o půjčce oddělené od smlouvy, pak tyto nejsou žalovaným podepsány a soud má proto vážné pochybnosti o poctivosti předchůdce žalobkyně. 11. Soud považuje výše uvedené právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném„ poplatek“ v částce [částka], který má být složen z úroku, poplatku za zpracování a administrativní činnost a pojistného. Z těchto částek není zřejmé, jak k nim věřitel dospěl. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Zato spotřebitel – žalovaný, musí vnímat celou tuto částku jako odměnu, jež musí zaplatit za to, že si půjčil [částka]. Poplatek (odměna) tvoří 95,54 % z částky, která byla žalovanému půjčena. Tuto výši odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. 12. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný vysoký„ souhrnný poplatek“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Z důvodů uvedených shora byla smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně shledána jako absolutně neplatná. 13. Mimo výše uvedené soud shledal, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, když tato povinnost vyplývá z ust. § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 15. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je na místě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni resp. jejímu právnímu předchůdci celkem [částka]. Neuhrazená část poskytnuté částky [částka], tj. [částka] je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalovaného, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího po dni, k němuž měl žalovaný dle výzvy ze dne [datum] dluh uhradit. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 16. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěc