7 C 214/2022-53 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě měl čerpat žalovaný úvěr ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Po zohlednění případný dílčích plateb, které žalobkyně nespecifikovala, činí dluh žalovaného [částka], který neuhradil ani po předžalobní upomínce. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Soudem byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit, a proto jej soud zrušil. Ve věci pak nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně spolu se svým právním zástupcem se z jednání omluvili. K jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše limitu [částka] a žalovaný se zavázal splácet jej s úrokovým navýšením 0,4026 % denně (tj. 146,95 % ročně). 5. Dle listiny označené jako„ platební informace“ činila dlužná částka k datu splatnosti celkem [částka]. 6. Žalobkyně dále předložila listinu v anglickém jazyce označenou jako„ Loan aplication info“, v níž figurují údaje žalovaného, další informace soud nedokázal identifikovat, neboť listina nebyla opatřena úředním předkladem. 7. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu ve výši [částka], kdy dlužná jistina má činit [částka] a náklady na zastoupení [částka]. 8. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o úvěru především ve vztahu k ujednanému obchodnímu úroku a dospěl k závěru, že úrok ve výši 0,4026 % denně (tj. 146,95 % ročně) je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z revolvingových úvěrů se pohybují okolo 2 % měsíčně (tj. 24 % ročně), což však úroková sazba v předmětné věci více než pětkrát převyšuje. Obsah ujednání o úrocích je nutno hodnotit jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je tak extrémní, že dochází k poškozování práv klientů - spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z.. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřel, pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž naopak je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.). V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích č.j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 9. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem případně poskytnutá žalovanému by představovala bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. 10. Žalobkyně se k soudem nařízenému jednání nedostavila, nebylo ji tedy možno poučit o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů o čerpání úvěru a platbách žalované dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., když tato poučovací povinnost se realizuje výhradně u jednání. Za této situace soud nemá za prokázané, že žalovaný čerpal úvěrové prostředky ve výši [částka], jak je uvedeno v návrhu, ze žádné předložené listiny tato skutečnost nevyplývá. V žalobě/návrhu žalobkyně uvedla, že celkový nárok [částka] je určen po zohlednění případných dílčích plateb, když žádné takové platby však žalobkyně nespecifikovala a ani nedoložila. V přiložené tabulce provedených transakcí jsou vyznačeny zřejmě výběry z bankomatu žalovaným, které v součtu činí [částka]. V návrhu jsou proto informace, které vůbec nekorespondují s listinnými důkazy, není se možno dobrat jednoznačného vyčíslení dluhu. Listina označená jakožto„ platební informace“ je pouze jakousi vnitřní sjetinou právního předchůdce žalobkyně, která však je zcela irelevantní, neprůkazná a není důkazem o čerpání úvěru. 11. I pokud by žalobkyně prokázala, že žalovaný částku ve výši [částka] čerpal (což neprokázala), neuvedla žalobkyně, jakou částku doposud žalovaný uhradil (tj. v jakém rozsahu případné bezdůvodné obohacení již vrátil). Soud by tak neměl ani možnost uzavřít, o kolik se žalovaný ve vztahu k žalobkyni bezdůvodně obohatil, neboť nebylo tvrzeno ani prokazováno, kolik žalobkyni (či jejímu právnímu předchůdci) již splatil. Takovými informacemi má věřitel disponovat a v případě, že vede soudní spor, musí být připraven je soudu doložit. Pokud tak neučiní, neunáší své břemeno tvrzení ani důkazní, což jde k jeho tíži. Soudu na podkladě shora uvedeného nezbylo, než zcela zmatečnou a důkazně nepodloženou žalobu zamítnout. 12. Na rozhodnutí o nákladech řízení se vztahuje § 142 odst. 1 o. s. ř., procesní úspěch měl žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.