7 C 224/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle [právnická osoba], pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v prvém případě v částce [částka], kdy na tuto pohledávku uhradila část ve výši [částka] dne [datum] a ve druhém případě v částce [částka], s tím, že za porušení vyhlášky o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba], žalované rovněž přirážku ve výši [částka] za každou jízdu. [právnická osoba], tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši [částka]. Tato pohledávka včetně příslušenství pak byla postoupena na stávající žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy k zaplacení, spojené s oznámením o postoupení pohledávky. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinna na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. 4. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, cestující za jízdenku pro jednotlivou jízdu nebo za jízdenku časovou platí jízdné podle tarifu, sjednané v souladu s cenovými předpisy. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odst. 3 nebo podle odst. 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 písm. b) citované vyhlášky porušením přepravních podmínek je, jestliže cestující při přepravě se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě. 5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 citovaného zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Z oznámení o závadách, sepsaných dne [datum] a z potvrzení [právnická osoba], o nedodržení SPPO z téhož dne, vzal soud za prokázané, že žalovaná se při přepravě vlaky, provozovanými společností [právnická osoba], opakovaně neprokázala platným jízdním dokladem, když nevyužila možnosti zakoupit si jízdenku v osobní pokladně, jízdenkovém automatu nebo u strojvedoucího. Žalovaná nezaplatila dlužné jízdné ve výši celkem [částka] ani přirážku k jízdnému ve výši [částka] v souladu s [právnická osoba], pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, podle něhož, ve znění účinném od 14. 6. 2015, činí přirážka k jízdnému, pokud cestující nesplní podmínky pro odbavení ve vlaku dle článku 140 SPPO, [částka]. 7. Soud tedy považuje za prokázané, že žalované z důvodu porušení povinností cestujícího vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba], jakožto provozovateli vlakové přepravy přirážku k jízdnému ve výši [částka] dle předloženého tarifu, jehož součástí je i ceník přirážek a smluvních poplatků, a rovněž tak i povinnost k úhradě dlužného jízdného v částce [částka]. Žalovaná uhradila pouze část ve výši [částka]. Celková dlužná částka tedy dosahuje výši [částka]. V řízení přitom nebylo prokázáno, že by žalovaná, byť i jen zčásti, tuto dlužnou částku zaplatila. 8. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 9. Za konstatování, že celková výše dlužné částky byla žalobkyní předloženými listinnými důkazy spolehlivě prokázána, proto bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno a žalované tak byla uložena povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši [částka], a to včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť žalovaná se dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro úhradu celkové přiznané částky byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce [částka] (3 x [částka]), 3 režijních paušálů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši [částka], tj. [částka], neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisů zdejšího soudu, vedených pod spisovými značkami EPR [číslo] či EPR [číslo], a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje [částka]. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.