7 C 254/2022-62 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který byl žalovanému vyplacen dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] (celkem [částka]) počínaje [anonymizováno] [rok]. Úvěrové podmínky však žalovaný neplnil, uhradil pouze [částka], kdy v důsledku nesplacení byl celý úvěr zesplatněn. Žalobkyně v návrhu uvedla, že své nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru přehodnotila a přepočítala uvedený úvěr, jako by byl úročen sazbou 11,23 % p. a., což je sazba dle časových řad [příjmení] vedených Českou národní bankou jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet žalovaného. Dluh na jistině tak má činit [částka], k níž žalobkyně požadovala úrok ve výši 11,23 % ročně od [datum] do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala k zaplacení sjednanou smluvní pokutu (dle čl. 12 odst. [číslo]. bod a) a b) v důsledku prodlení žalovaného ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje rovněž i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny počítaný ode dne [datum]. 2. K soudem nařízenému jednání, které se konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, na předvolání nereagoval, z jednání se neomluvil, nežádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti postupem podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo prokázáno, že tento učinil žalovaný dne [datum] u žalobkyně, když tento návrh byl žalobkyní dne [datum] akceptován. Z uvedeného listinného důkazu bylo dále zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Úvěr byl v plné výši žalovanému poskytnut dne [datum] Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] splatných nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce při výši úrokové sazby 127,49 % ročně a při sazbě z revolvingu ve výši 101,64 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému schválení úvěru. Z obsahu úvěrové smlouvy, jakož i splátkového kalendáře je zřejmé, že splatnost první splátky úvěru ve výši [částka] připadla na datum [datum], když poslední [anonymizováno] měla být splacena dne [datum]. 4. Z tvrzení žalobkyně, jež ze strany žalovaného nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný uhradil na úvěrovou pohledávku splátky ve výši [částka], což je zřejmé z karty klienta na jméno žalovaného. 5. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu v celkové výši [částka], a to do 15 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání výzvy žalobkyně prokázala poštovním archem ze dne [datum]. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018 ve skutkově i právně obdobné věci, je taková smlouva, která obsahuje ujednání o úrocích, které se zcela vymykají běžným sazbám, za nichž poskytují spotřebitelské úvěry banky, absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně ve svém závěrečném návrhu dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. 8. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách České národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. k [anonymizováno] [rok], takováto průměrná úroková sazba činila přibližně 14 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 127,49 % ročně tj, téměř desetinásobek průměrné úrokové sazby, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. V tomto případě není rozhodné, že žalobce“ předhodnotil a přepočítal“ úrokovou sazbu a požadoval toliko 11,23 % ročně, když je rozhodné to, co je psáno ve smlouvě, co je sjednáno. 9. Nelze rovněž ani souhlasit s tvrzením žalobce, že na věc je třeba aplikovat ust. § 1802 občanského zákoníku, podle kterého platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Mezi účastníky totiž nebyl sjednán platný kontrakt a na vztah mezi nimi se nahlíží tak, jako by žádná smlouva uzavřena nebyla. Proto nelze na vztah mezi účastníky aplikovat ust. § 1802 občanského zákoníku, což by bylo možné pouze v případě, že by žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru bez sjednání výše úroků. 10. Uzavřel-li soud, že mezi účastníky nebyl platně sjednán žádný závazkový vztah, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyní byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky a získal tedy majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 12. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je na místě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky [částka] bylo žalovaným vráceno celkem [částka]. Žalovaný je proto žalobkyni povinen vrátit neuhrazenou část bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. V tomto rozsahu soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit žalobkyni ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta, když neplatnost smlouvy o úvěru jako celku se týká rovněž i sjednané smluvní pokuty ve výši [částka] a úroku ve výši 11,23 % ročně z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 14. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše vychází z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, je proto povinen z peněžitého plnění hradit též úrok z prodlení. Soud přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po dni, k němuž měl být žalovaným zaplacen dluh na základě výzvy ze dne [datum] tj. od [datum]. 15. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný,