7 C 265/2022-23 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka], skládající se z půjčené částky [částka] a poplatku [částka], podle které měl žalovaný týdně hradit [částka], a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7. dne od podpisu smlouvy a každá další vždy do 7. dne od předchozí splátky. Žalovaný však úvěr splácel nepravidelně, dosud uhradil toliko [částka]. Splatnost pohledávky nastala [datum], dnem [datum] se ocitl žalovaný v prodlení. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil osobně. 3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] pod [číslo] mezi žalobkyní a žalovaným. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] v hotovosti, když žalovaný převzetí této finanční částky stvrdil svým podpisem na smlouvě. Zavázal se částku [částka] uhradit společně s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v pravidelných [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Úhrada první splátky připadla na datum [datum], úhrada každé další splátky vždy do 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný vyplnil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž jsou údaje uvedeny shodně jako ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. V evidenční kartě klienta žalovaný uvedl informace týkající se jeho vlastnictví, osobního stavu, příjmu. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, úroky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. 5. Soud považuje právní jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. rovněž z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka], dále poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], aniž by bylo uvedeno, jak byly tyto poplatky určeny a proč právě v této výši, což se týká především poplatku za hotovostní inkaso splátek. Oba poplatky v součtu činí 62 % poskytnuté částky. Rovněž není patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Soud oba tyto poplatky, jako odměny vztažmo k půjčené částce považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřípustné, aby věřitel za půjčené peněžní prostředky si navyšoval svoji odměnu v podobě poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosahovat téměř částky zapůjčené. Nelze rovněž přehlédnout, že úrok byl v daném případě kapitalizován částkou [částka], avšak zápůjční úroková sazba činila 70,89% ročně. I takto sjednaná výše úroků pak je výší nepřiměřenou. Kapitalizované úroky, včetně poplatků, pak činí 81,80 % poskytnuté částky. Takovéto jednání žalobkyně tak nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. 6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně podle § 2991 a následující o.z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částek představující rozdíl mezi částkou zapůjčenou, tj. [částka], a částkou, kterou žalovaný skutečně uhradil, tj. částkou [částka], jak uvedeno v žalobě. Zbývá proto doplatit [částka], v této částce také bylo žalobě vyhověno, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od podání návrhu. 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k charakteru projednávané věci soud rozhodl o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. 8. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků, jako straně ve sporu převážně neúspěšné. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] v souladu s položkou 2 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2 však soudní poplatek činí [částka], zbývá proto doplatit [částka]. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.