7 C 289/2022-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který měl žalovaný splatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Aniž by žalobkyně uvedla, kolik bylo žalovaným skutečně uhrazeno, uvedla bez bližší specifikace, že jeho dluh činí [částka]. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla bez uvedení smlouvy a data jejího uzavření. 2. Soudem bylo ve věci nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně spolu se svým právním zástupcem se z jednání omluvili. K jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 3. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o půjčce uzavřené dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému půjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal splácet jej v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] Celkem tak měl žalovaný splatit na úvěrový závazek částku ve výši [částka] vč. pojištění. Poskytnutá částka byla navýšena o úrok ve výši [částka], poplatek [částka] a [částka] za inkaso plateb v hotovosti. 5. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu ve výši [částka], kdy dluh podle této výzvy má však činit jen [částka]. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platného v době uzavření smlouvy, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). 8. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. 9. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. 10. Přezkoumávaný úvěrový případ sice obsahuje ujednání o pevném úroku ve výši„ pouze“ [částka], nicméně soud nepřehlédl, že žalovaný jako dlužník musel věřiteli zaplatit nad úvěr ve výši [částka] dalších [částka] a celkem tak musel uhradit [částka] vč. pojištění, přičemž pro žalovaného jako spotřebitele není rozhodné, jak věřitel tato navýšení specifikuje, pojmenuje (poplatek za vyhodnocení, poplatek za zprostředkování, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso apod.) a pod jaká ujednání je skryje, ale kolik na úvěrový závazek skutečně zaplatí. V tomto případě měl žalovaný jako dlužník uhradit nad sjednaný úvěr [částka] dalších [částka] a úvěr je tak navýšen o 74% Ať již žalobce, potažmo jeho právní předchůdce rozdělí resp. skryje nepřiměřený úrok do různých dílčích poplatků, tak je zřejmé, že se jedná o částky, jimiž poskytovatelé úvěrů generují svůj hlavní zisk, neboť ze samotné úvěrové smlouvy není zřejmé, jak úvěrující věřitel dospěl k takto vyčísleným nákladům (poplatkům). Soud proto na tyto částky nahlíží tak, že jsou fakticky úrokem z poskytnutého úvěru. Pakliže tedy tyto částky placené nad rámec poskytnutého úvěru dosahují 74%, je třeba na smlouvu nahlížet jako na sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť toto úvěrové navýšení zásadně převyšuje obvyklou úrokovou míru. Smlouva s takovýmto úrokem je proto smlouvou absolutně neplatnou. 11. Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal, že smlouva o půjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná. 12. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 13. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. 14. Žalobkyně ve svém zcela stručném návrhu neuvedla jakou částku a kdy žalovaný uhradil (tj. v jakém rozsahu případné bezdůvodné obohacení již vrátil). Tuto skutečnost nešlo odvodit ani případným výpočtem, neboť splátky měly obsahovat jednotlivé dílčí položky včetně pojištění, když však žalobkyně neuvedla, co, v jaké výši a na jaký dluh započítala. Soud tak neměl možnost uzavřít, o kolik se žalovaný ve vztahu k žalobkyni bezdůvodně obohatil, neboť nebylo tvrzeno ani prokazováno, kolik žalobkyni (či jejímu právnímu předchůdci) již splatil. Takovými informacemi má věřitel disponovat a v případě, že vede soudní spor, musí být připraven je soudu doložit. Pokud tak neučiní, neunáší své břemeno tvrzení ani důkazní, což jde k jeho tíži. Soudu na podkladě shora uvedeného nezbylo, než zcela zmatečnou a důkazně nepodloženou žalobu zamítnout. 15. Na rozhodnutí o nákladech řízení se vztahuje § 142 odst. 1 o. s. ř., procesní úspěch měl žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. 16. O uložení povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud podle sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, kdy podle položky 2 odst. 2 platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v