7 C 302/2021-55 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou dne [datum] online smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] [číslo], na základě které si žalovaná zapůjčila částku [částka] od žalobkyně. Dle smlouvy se žalovaná zavázala hradit úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr ve třech splátkách do [datum] v celkové výši [částka]. Součástí těchto částek byla jistina, poplatek za správu (vždy ve výši [částka]) a smluvní úrok. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru smluvní strany dohodly též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prodlení s neuhrazením jistiny. Žalovaná dlužné částky neuhradila i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. Smluvní pokutu žalobkyně vyčíslila na částku [částka]. 2. K nařízenému jednání na den [datum] se žalovaná nedostavila, předvolání se žalobou jí bylo řádně a včas doručeno, proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, jak umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 4. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru realizované u žalobkyně bylo prokázáno, že se žalovaná [datum] domáhala poskytnutí úvěru na dobu [anonymizováno] dnů ve výši [částka], a to převodem na její bankovní účet. Zároveň vyplnila dotazník, jež byl součástí žádosti. Žádost podepsala elektronicky [datum]. Téhož dne elektronicky podepsala formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z uvedeného formuláře jsou zřejmé základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, kdy se mělo jednat o neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] poskytnutý na dobu trvání [anonymizováno] dnů. Žalobkyně jako věřitel ve formuláři informovala žalovanou o tom, že bude muset úvěr uhradit ve třech měsíčních splátkách ve výši [částka], když jednotlivé splátky jsou tvořeny částí jistiny, poplatkem za poskytnutí a správu úvěru a smluvním úrokem od okamžiku poskytnutí do splatnosti příslušné splátky. Z formuláře vyplynula rovněž úroková sazba 0,1 % denně. 5. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] uzavřená mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem elektronicky dne [datum] obsahovala shodné údaje jako ve formuláři. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostní, bezúčelový úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni [částka], při sjednané zápůjční úrokové sazbě 0,1% denně, při sjednaném poplatku za poskytnutí a správu úvěru [částka] měsíčně, při době trvání [anonymizováno] dní. Datum splatnosti a výše jednotlivých splátek pak byla uvedena ve splátkovém kalendáři, jež byl nedílnou součástí uvedené smlouvy jako příloha [číslo]. Z obsahu úvěrové smlouvy bylo zřejmé, že její nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, jež tvořily přílohu [číslo] úvěrové smlouvy. Z výdajového pokladního dokladu a z rozšířeného vyhledávání vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] na účet žalované odeslala částku [částka]. 6. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná nedostála svého závazku z úvěrové smlouvy, když neuhradila částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že se ocitla v prodlení, stíhá ji povinnost k úhradě smluvní pokuty. Z úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient, tedy zde žalovaná v prodlení. 7. Soud smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení hodnotil v intencích § 2395 a následující o. z., za užití § 1810 a následující o. z., neboť v daném případě byla smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská. V ní žalobkyně vystupovala jako podnikatel, tak jak je podnikatel vymezen v § 421 o. z., a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. Smluvní strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších přepisů, v níž žalobkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný. Uvedená smlouva byla uzavřena v intencích § 1820 a následující o. z., kdy byly použity prostředky komunikace na dálku, jež umožnily uzavření dané smlouvy bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že shora specifikovaná smlouva uzavřená mezi účastníky řízení je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 a § 580 o. z.. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská, jak uvedeno již shora. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení samy dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě je zřejmé z textu předložené smlouvy, že tato byla napsána předem, žalovaná měla text smlouvy na webových stránkách žalobkyně, obsahoval výši úrokové sazby, celkovou částku splatnou klientem, dobu trvání, konečnou splatnost úvěru i zápůjční úrokovou sazbu, včetně stanovené výše poplatku za poskytnutí a správu úvěru. Tyto údaje byly automaticky v textu smlouvy žalobkyní uvedeny, bylo jen na žalované, aby takto vyplněný text smlouvy elektronicky podepsala, což učinila. Zde se však očekává od poskytovatele úvěru, tedy žalobkyně požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované též poplatky, a to za poskytnutí a správu úvěru, ve výši 3 x [částka], tj. v celkové výši [částka], aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 84 % z poskytnuté částky, tedy z částky [částka] Tyto výše odměny vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku více méně přiměřeného, navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky splacené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. V daném případě zapůjčená částka činila [částka] a žalovaná měla vrátit žalobkyni [částka]. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 CO 335/2018 – 80, který obdobnou věc řešil. 8. Soud k důkazu sice provedl listiny: občanský průkaz, pracovní smlouvu, dodatek pracovní smlouvy, výpis z účtu, avšak s ohledem na shora vyslovený právní názor z nich nedovodil pro věc žádných významných zjištění. 9. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení, zjištěné ze skutečně poskytnuté částky [částka], na níž žalovaná uhradila ani část, tedy bezdůvodné obohacení představuje [částka]. Soud proto uložil žalované tuto částku žalobkyni uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když povinnost platit úrok z prodlení pak pro žalovanou vyplývá z § 1970 o. z. Jde-li o prodlení s plněním peněži