9 C 231/2022-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru, nedílnou součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky společnosti [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku, dle webové stránky [webová adresa], prostřednictvím osobního uživatelského účtu na webových stránkách původního věřitele. Žalovaná doručila původnímu věřiteli žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost [název společnosti] následně prověřila totožnost žalované, kladně posoudila její úvěruschopnost a zaslala jí nabídku k uzavření smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila, vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku [právnická osoba], kterou žalovaná čerpala ve výši [částka], se splatností [datum]. Dle uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu [částka] na dobu neurčitou dle čl. II odst. 3 smlouvy. Žalovaná se zavázala věřiteli vrátit úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši [výše úroku] měsíčně dle čl. IV. odst. 1 smlouvy. Žalovaná se však dostala do prodlení, věřitel ji vyzval k úhradě formou výpisů a upomínek, ale žalovaná závazek v plné výši neuhradila. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaná neuhradila žalobci jistinu úvěru ve výši [částka] po zohlednění dílčích plateb. V souvislosti s prodlením žalované vznikl věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši [částka], a to ode dne následujícího po splatnosti [datum]. Na nákladech řízení bylo účtováno [částka]. 2. Aktivní legitimace žalobce v tomto řízení byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřenou mezi původním věřitelem a žalobcem. 3. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti žalobce, který byl omluven. Žalovaná, která se dostavila, uvedla, že finanční prostředky čerpala, ale výši dluhu přesně neznala, domnívala se, že dluží nižší částku. Rozhodnutí ponechala na soudu. Případně požadovala splátky. Vzhledem k tomu, že měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, postupoval dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. 4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o revolvingovém úvěru, uzavřenou dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, Obchodní podmínky společnosti [právnická osoba], Standardní informace o spotřebitelském úvěru, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], ve kterém je žalovaná žádána o úhradu částky [částka], předžalobní upomínku ze dne [datum] a platební informace k [datum]. Z poslední platební informace vyplývá, že celková odprodaná pohledávka za žalovanou je ve výši [částka]. 5. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o revolvingovém úvěru, uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovanou, ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy, její podmínky, nemohla ovlivnit. Je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Z předložených dokladů není zřejmé, že by si věřitel zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech, jak vyplývá ze Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tak, jak bylo čerpání úvěru nastaveno věřitelem, by při čerpání částky [částka] uhradila žalovaná celkem s úroky a dalšími účtovanými náklady částku [částka]. Úroková sazba byla stanovena denně na [výše úroku], což je ročně x 365 = [výše úroku]. Výši„ Celkových nákladů spotřebitelského úvěru“, úrokové sazby, vztažmo k předpokládané půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Věřitel tak neúměrně navyšuje dluh žalované, čímž se podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí. Toto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, která totiž nemůže být bezbřehá. Sjednanou celkovou odměnu nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o revolvingovém úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, neplatným právním jednáním jako celek, vytváří nepřiměřené podmínky pro spotřebitele, bez ohledu na to, že žalovaná čerpala částku [částka], dle předloženého přehledu. 6. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za ní bylo plněno, co měla po právu plnit sama. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o revolvingovém úvěru, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě neplatné smlouvy a soud dospěl k zá