9 C 237/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení celkem částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce [právnická osoba] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalované dne [datum] vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu s poplatky, tj. za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], úrok [částka], admin. poplatek [částka] a s dalšími poplatky, tj. celkem k vrácení [částka] v 45ti týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně nehradila, uhradila [částka]. Žalobce tak požaduje částku [částka], představující bezdůvodné obohacení, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši [částka] a úroky z prodlení v zákonné výši [výše úroku] ročně z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. 2. Pravomoc a příslušnost Okresního soudu v Klatovech k projednání této věci (žalovaná je státním příslušníkem [země]) vyplývá z Čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních sporech. Dle tohoto ustanovení může být osoba, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Pro účely tohoto ustanovení je tímto místem v případě nároku ze smlouvy o poskytování služeb (čl. 7 odst. 1) místo, kde služby podle smlouvy byly poskytnuty, což je v daném případě Česká republika, okres [okres]. Rozhodným právem, kterým se řídí uzavřená smlouva, je dle označení smlouvy právo české, zejm. z. č. 89/2012 Sb., tedy právo platné v České republice v době uzavření smlouvy. 3. Soud jednal dne [datum] bez přítomnosti účastníků, jak umožňuje ust. § 101 odst. 2, 3 o. s. ř., když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo vykázáno doručení fikcí dne [datum]. Elektronický platební rozkaz vydán nebyl. 4. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána seznamem postupovaných pohledávek, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 5. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla uzavřena dne [datum]. Dle této smlouvy byla žalované téhož dne vyplacena částka ve výši [částka], kterou se žalovaná se zavázala splácet spolu s poplatky v celkové výši [částka] v 45ti týdenních splátkách po [částka]. Dále byla předložena Karta zákazníka, Smluvní podmínky ke Smlouvě o půjčce, Informace o zpracování osobních údajů, výzva k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem. Nárok žalobce označil jako bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované, která včas půjčenou částku věřiteli nevrátila, bez ohledu na smluvní ujednání. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že původní věřitel žalovanému plnil poskytnutím finančních prostředků na základě domněle platné smlouvy o zápůjčce, a proto má nárok na jejich vrácení, když zavinění nepředstavuje předpoklad pro vznik nároku z bezdůvodného obohacení. Tato povinnost„ vrátit“ je objektivního charakteru a vyplývá i z ustanovení § 2993 věta prvá o. z. Dle tohoto ustanovení„ Plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila“. Přitom je rovněž nerozhodné, zda jde o omyl skutkový či právní, kdo jej vyvolal, jaké okolnosti se týká a nakolik je intenzivní. Vzhledem k tomu tedy, že se žalobce domáhal plnění na základě bezdůvodného obohacení a soud se s touto právní kvalifikací ztotožňuje, byl nárok žalobce posouzen ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Žalovaná prokazatelně obdržela částku [částka]. K vrácení bezdůvodného obohacení tedy zbývá rozdíl mezi již uhrazenou částkou a částkou poskytnutou. V daném případě se jedná o částku [částka] – [částka] [částka] = [částka]. Proto bylo žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobci i zákonný úrok z prodlení, který byl přiznán od data následujícího po dni, kdy byla žalobcem žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a nikoliv od data, požadovaného žalobcem, které na bezdůvodné obohacení nemá žádnou zákonnou vazbu, neboť vychází z data následujícího z plnění dle uzavřené smlouvy – od [datum]. Výzva k plnění byla na základě výzvy žalobce ze dne [datum], u které žalobce doložil podacím lístkem, že se žalované doručuje tato výzva se lhůtou splatnosti do [datum]. V prodlení se tedy žalovaná ocitla dnem následujícím poté, co byla k úhradě dluhu vyzvána, tj. od [datum]. Soud proto uložil žalované žalobci uhradit [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši [výše úroku] ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Zákonný úrok z prodlení je ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a vyplývá z § 1970 občanského zákona. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má totiž věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení, přičemž výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Ve zbývající části, byla proto žaloba co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a ve výši zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítnuta. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b) odst. 1 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za 3 úkony, tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b) odst. 5a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány 3 úkony, proto žalobci náleží celkem [částka] x 3 = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka] a zaplatí je žalovaná ve shodné lhůtě jako shora. 8. Soud uložil neúspěšné žalované doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem a protože činí [částka], pak soud uložil rozdíl žalované doplatit ve výši [částka], ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.