9 C 294/2022-34 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalované úvěr až do výše [částka] a žalovaná se zavázala jej splatit dle čl. IV a čl. IX Smlouvy. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím internetové stránky [webová adresa], kdy žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a svým podpisem stvrdila, že se seznámila s VOP a výslovně tedy přijala následky porušení smlouvy a sankce tak, jak jsou ve VOP uvedeny. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované a postupně jí byla vyplacena dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]. Úvěr byl splatný dne [datum]. Žalovaná si zvolila další volitelné služby, a to službu„ Presto“ za [částka]. Žalovaná nezaplatila ničeho. Žalobou se domáhal žalobce uhrazení částky [částka], která sestává z jistiny [částka], poplatku Presto [částka] a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Tuto částku požaduje se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky [částka] (tj. zpoplatněné náklady spojené s upomínáním) a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Na nákladech řízení je účtováno [částka]. 2. V této věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz pro nejasné právní posouzení. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven. U žalované bylo doručeno fikcí dnem [datum]. Protože měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí, proto postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a rozhodl na základě listinných důkazů bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobce soudu předložil Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované, kopii občanského průkazu žalované, přehled bankovních operací vyplacených spotřebiteli – tj. o úhradě částky [částka] celkem, výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum]. Z těchto důkazů má soud za prokázáno, že žalovaná získala úvěr dle podmínek uvedených ve smlouvě ve výši [částka], který se zavázala uhradit spolu s poplatkem [částka] a poplatkem za vybrané služby [částka] do [datum], což je celkem [částka] Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a násl. o. z., úvěruschopnost žalované byla žalobcem rovněž zjišťována. Pohledávka za žalovanou vznikla z titulu neuhrazení plného dluhu žalovanou. Soud vycházel z předložených důkazů jak žalobcem, tak žalovanou a uzavřel, že žaloba byla podána pouze částečně po právu. Dne [datum] byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. a násl., na základě které byla žalované vyplacena postupně částka [částka]. Podle § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil Smlouvu o úvěru ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, úroky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit, o konkrétních údajích týkajících se smlouvy o úvěru měla informace o poskytovateli spotřebitelského úvěru. Nicméně z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobce si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr formálně zjišťoval. Z důvodů uvedených shora i následných soud považuje toto právní jednání za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce sice ve smlouvě uvádí, že se jedná o úvěr s 0% úrokovou sazbou, nicméně požaduje po žalované poplatek ve výši [částka] + [částka] za„ volitelné“ služby typu„ Presto“ (v žalobním návrhu je uvedena částka za službu„ Presto“ [částka]). Těmito poplatky tak navyšuje splatnou pohledávku, která pak tvoří částku [částka] + [částka] a představuje 26% z částky, která byla žalované půjčena. Tímto žalobce požaduje po žalované„ úrok“ za poskytnutí úvěru v nepřiměřené výši, který byl sjednán shora zmíněnou pevnou sazbou. Výši tohoto úroku za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Dále je třeba zmínit, že dalšími nevyváženými ujednáními (nikoliv ve smlouvě, ale v připojených informacích!) jsou náklady související se smlouvou, tj. smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé splátky ve výši 0,1% denně a náklady na upomínání, které se účtují [částka] denně, max. [částka] měsíčně. Již bylo judikováno např. pod sp. zn. NS 32 ICdo 86/2015, jde-li o spotřebitelskou smlouvu, nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu obsažena v tzv. obchodních podmínkách, jež jsou součástí smlouvy, neboť to znamená bez dalšího značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Obchodní podmínky slouží spíše k vysvětlení různých technických či jiných slovních obratů, ale nemohou nahrazovat skrytě ujednání, jež má být součástí smlouvy samotné. Toto ujednání je tedy samo o sobě neplatné. Smlouva se tedy jeví celkově jako nevyvážená, která různými poplatky a sankcemi navyšuje k vrácení zapůjčenou částku, proto nelze jednotlivé její části oddělit, ale je nutno jí brát v celém kontextu jako celek. Je zřejmé, že bez těchto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel, jeho zájem je fiskální. Smlouva o úvěru je tedy dle názoru soudu, s poukazem na shora uvedené, v důsledku nepřiměřeného ujednání ve smlouvě v neprospěch žalované, neplatným právním jednáním. 4. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaná bezdůvodně obohatila a získala majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávní