9 C 299/2022-30 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u Okresního soudu v Klatovech žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce Smlouvu o úvěru dne [datum], přičemž smlouva byla uzavřena s původním věřitelem [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši [částka], kterou žalovaná převzala v místě svého bydliště. Žalovaná se zavázala vrátit půjčenou částku spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky celkem ve výši [částka], což činí celkem ke vrácení částku [částka] v 14ti měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem od podpisu smlouvy a splatnost dalších splátek byla sjednána vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Splatnost celého závazku připadala na den [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, závazek ze smlouvy nebyl původním věřitelem zesplatněn. Splatnost tedy zůstala na [datum]. Od [datum] je tedy žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na základě dílčí Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum] na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Žalobce má informaci o tom, že žalovaná uhradila částku [částka], která odpovídá jedné řádně uhrazené splátce. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila [částka]. Celkově žalobce touto žalobou požaduje po žalované: částku [částka], jako nesplacenou jistinu, zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 8,5% ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], částku [částka], která představuje smluvní pokutu za prodlení se splacením závazku z [částka] ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení a je počítána za krácené období od [datum] do [datum]. 2. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s [právnická osoba] se sídlem [adresa]. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem [datum] a doloženo poštovním podacím archem. 3. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz pro nejasné právní posouzení. Soud jednal a rozhodl dne [datum] bez přítomnosti účastníků, když žalobce byl k jednání omluven a u žalované bylo doručeno fikcí dnem [datum]. 4. Žalobce soudu předložil Žádost o úvěr ze dne [datum], Smlouvu o úvěru ze dne [datum], Potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] bez uvedení částky, výzvu před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím listem. Z těchto důkazů lze dovodit, že dne [datum] byla uzavřena mezi předchůdcem žalobce a žalovanou Smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se dále žalovaná zavázala zaplatit věřiteli úrok [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklad za vyhodnocení úvěru [částka], za inkaso plateb [částka] (celkem [částka]). Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše [částka]. 5. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o zápůjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Zda si předchůdce žalobce zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr, není vyjma žádosti o úvěr zřejmé. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalované řadu nestandardních plateb včetně jakési„ úhrady za poskytnutí úvěru“, nebo„ nákladů na vyhodnocení úvěru“ či„ inkasní poplatek“, aniž by bylo uvedeno, jak byly určeny a proč právě v této výši, které u půjčky [částka] činí za inkaso plateb v hotovosti [částka] + s dalšími poplatky se jedná o navýšení úvěru o [částka]. Tuto„ odměnu“, vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Jedná se o navýšení oproti poskytnuté částce o 86%. Toto jednání věřitele nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok a další poplatky za poskytnutí úvěru nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu, včetně ujednání o smluvní pokutě. Soud se dále zabýval tím, zda nelze vztah mezi účastníky posoudit dle ustanovení, týkajících se bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Předpokladem k aplikaci ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. je prokázání toho, že se žalovaný bezdůvodně obohatil a získal majetkový prospěch buď plněním bez právního důvodu, nebo plněním z právního důvodu, který odpadl či protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení vzniklé ze závazku je na místě pouze tehdy, pokud smlouva či závazek neexistuje, smlouva byla zrušena či byla později shledána jako neplatné právní jednání, což je daný případ. Zde soud vychází z názoru, že žalobce žalované plnil poskytnutím