9 C 5/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

Žalobce se svým návrhem, který došel Okresnímu soudu v Klatovech dne [datum], domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] na lince [číslo] použila veřejný dopravní prostředek (tramvaj), jehož provozovatelem je žalobce, a nevykázala se na výzvu kontrolního orgánu platným jízdním dokladem. Byla jí proto kontrolním orgánem žalobce uložena povinnost zaplatit přirážku 1 x [částka] a jízdné [číslo] x [částka], tj. celkem [částka]. Žalobce dále požadoval úhradu nákladů řízení. V této věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť byla u zdejšího soudu zahájena řízení o omezení svéprávnosti žalované a o opatrovnictví, která nebyla skončena. Vzhledem k této skutečnosti a k tomu, že se nepodařilo zjistit pobyt žalované, která se v místě trvalého pobytu nezdržuje, byl jí ustanoven opatrovník. Na jednání dne [datum] se dostavil opatrovník, žalobce byl k jednání omluven. Soud dle § 101 odst. 2, 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, neboť měl dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé. Opatrovník ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Dle § 2550 o. z., platného v době uzavření přepravní smlouvy, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství. Zvláštním předpisem v daném případě jsou Smluvní přepravní podmínky [název] integrované dopravy (metro, tramvaje, lanová dráha, autobusy, plavidla), platné od 1. 8. 2018, včetně Dodatků. Přepravní smlouva je dle čl. 2 1. uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru, přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle čl. 3 1. se cestující pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy, po dobu jejího plnění, prokazuje platným jízdním dokladem. Tento je povinen cestující si opatřit před nástupem do vozidla či přepravního prostoru. Cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem přepravnímu kontroloru, zaplatí jízdné a přirážku [částka] ([ustanovení pr. předpisu] Kč [číslo]. Z hlášení o provedené přepravní kontrole soud zjistil, že žalovaná dne [datum] v [údaj o čase] hod. na lince [číslo] se neprokázala kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. V daném případě porušila žalovaná povinnost vyplývající z přepravní smlouvy tím, že se neprokázala platným jízdním dokladem, jak vyplývá z hlášení o přepravní kontrole ze dne [datum]. Ke dni vydání tohoto rozhodnutí žalovaná omezena ve svéprávnosti nebyla. Soud proto na základě důkazů provedených v tomto řízení, v souladu s citovanými Smluvními přepravními podmínkami rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované za povinnost zaplatit žalobci nejen jízdné ve výši [částka], ale i přirážku k jízdnému ve výši [částka], tj. celkem o [částka]. Pokud se týče příslušenství k žalované částce, úroky z prodlení byly žalobci přiznány podle § 1970 o. z. Dle tohoto ustanovení, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, přičemž neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je nař. vlády č. 351/2013. Soud při určení výše úroků z prodlení postupoval dle § 2 tohoto nařízení, podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalovaná byla v prodlení se zaplacením dlužné částky nejméně od dat uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí, soud jí, dle odůvodnění shora, uložil i zaplacení těchto úroků z prodlení. Lhůta k zaplacení dlužné částky byla stanovena 3 dny od právní moci rozsudku, dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že měl ve věci plný úspěch žalobce, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce požadoval přiznání náhrady nákladů řízení včetně soudního poplatku ve výši [částka]. Soud určil odměnu právního zastoupení žalobce dle vyhl. MS č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Odměna činí za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 částku [částka]. V dané věci soud přiznal odměnu za [číslo] úkony (příprava a převzetí věci, sepis upomínky a žaloby), tj. [částka]. Dále žalobci náleží dle § 13 odst. 1 a odst. 3 a § 14b odst. 5 a) vyhlášky č. 177/96 Sb. paušální náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši [částka] na jeden úkon. V daném případě byly přiznány [číslo] úkony, proto žalobci náleží celkem [číslo] x [číslo] = [částka]. Dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty rovněž k nákladům řízení. DPH činí [částka] Náklady právního zastoupení jsou celkem [částka] a s připočtením soudního poplatku [částka] dosahují náklady soudního řízení výše [částka]. Tuto částku je tedy povinna žalovaná žalobci nahradit na účet jeho právního zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Soud uložil žalované doplatit soudní poplatek ve výši [částka], dle pol. 2.2 sazebníku poplatků, vztažmo k pol. 1. a) přílohy k z. č. 549/1991 Sb., neboť v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz, soudní poplatek byl zaplacen ve výši [částka] žalobcem, a protože činí [částka], pak doměřená částka činí [částka], kterou zaplatí neúspěšná žalovaná ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy 3 dnů od právní moci rozsudku.