5 C 181/2023-68 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu den [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení, který v petitu návrhu specifikovala, včetně částky [částka] představující zbytek souhrnného poplatku. Konstatovala, že žalovaný dne [datum] uzavřel s jejím právním předchůdcem, společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této půjčky žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem [částka], tj. nejenom půjčku, ale též souhrnný poplatek [částka], to vše v pravidelných 52 týdenních splátkách, kdy splatnost poslední splátky připadla na [datum]. Žalovaný uhradil dosud toliko částku [částka]. Předmětná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] z původního věřitele na [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávku postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován přípisem ze dne [datum] a [datum]. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne [datum]. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, kdy zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které předmětná pohledávka byla ze [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena na žalobkyni. Přílohou smlouvy o postoupení pohledávek byl seznam postoupených pohledávek, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Obě postoupení byla oznámena žalovanému dopisy ze dne [datum], a [datum], které byly dány k poštovní přepravě, jak doloženo podacími archy. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy [právnická osoba] poskytla v den podpisu smlouvy žalovanému hotovost ve výši [částka], což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uvedenou částku včetně souhrnného poplatku ve výši [částka], tedy celkem [částka] uhradit v pravidelných 52. týdenních splátkách po [částka]. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, bylo prokázáno, že žalovaný z titulu shora uzavřené smlouvy o půjčce uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku [částka], když tato částka byla žalobkyní započtena na souhrnný poplatek, tedy na souhrnném poplatku zbývalo uhradit částku [částka], kterou žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila jako kapitalizovaný úrok od [datum] do [datum], byť jak zřejmé z obsahu smlouvy mezi smluvními stranami nebyl sjednán úrok. Soud po shora zjištěném a prokázaném skutkovém stavu věci dospěl k následujícímu právnímu závěru. Při posouzení listiny označené jako smlouva o půjčce dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013, a to za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Požadovaný sjednaný poplatek ve výši [částka] nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Právní předchůdce žalobkyně určil ve smlouvě tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má tento poplatek představovat, o jaký nárok se má jednat a je i podstatné, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčené peněžní prostředky, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, dosahuje 66,9 % zapůjčené částky, a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nezapůjčil, nelze než uzavřít, že neplatná je celé smlouva o půjčce. Dodatečné hodnocení souhrnného poplatku žalobkyní jako kapitalizovaný úrok z poskytnutých prostředků nemá oporu v předložené smlouvě o půjčce. Takováto kvalifikace částky [částka] z dikce smlouvy o půjčce nevyplývá. Z ničeho nelze dovodit, že by zde byla vůle dlužníka tedy žalovaného k tomu, aby platil úroky právě ve výši, jak ji následně žalobkyně jednostranně určila bez opory v jakýchkoliv smluvních ujednáních. Soud proto hodnotí počínání právního předchůdce žalobkyně za nepoctivé a nemravné. Není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, které je dlužník povinen vracet věřiteli ani případným odkazem na rizikovost takovéhoto počínání, pokud jde o věřitele. Soud proto vztah účastníků posoudil podle předpisu upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle ustanovení § 451 odst. 2 o. z., platného a účinného do 31. 12. 2013 a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou zapůjčenou a částkou, jež žalovaný na poskytnuté peněžité plnění již zaplatil. Jak bylo již shora prezentováno, žalovaný dne [datum] převzal hotovost ve výši [částka], z níž dosud uhradil [částka], zbývá proto doplatit částku [částka]. V této části byla žaloba důvodná, soud ji proto v tomto rozsahu vyhověl jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. První výzva byla učiněna v oznámení o postoupení pohledávky datovaném [datum], které bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum], tedy dnem [datum] se dostalo do dispozice adresáta – žalovaného dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. V uvedeném oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě peněžitého plnění do deseti dnů po obdržení dopisu, tzn. do [datum], pokud tak neučinil, dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, a stíhá jej povinnost k úhradě též úroku z prodlení, který má oporu v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co do částky [částka] a úroku z prodlení vymezeného ve výroku I. rozsudku vyhověl, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy každý z účastníků měl úspěch co do výše 50% předmětu sporu, proto bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti je třeba uvést, že při zjišťování míry úspěchu ve věci je třeba vycházet též z úroků z prodlení a jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozsudku, jak vysloveno v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08. Soud uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku rovným dílem, když každý z nich měl neúspěch co do 50% předmětu sporu. Soud totiž nevydal k návrhu žalobkyně platební rozkaz, ve věci pokračoval, žalobkyně zaplatila poplatek ve výši [částka], zbývá proto doplatit [částka] dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku. Splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění p. p. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky i doplatku soudního poplatku soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.