5 C 352/2022-45 — Okresní soud v Klatovech

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 25 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o bankovních službách, na základě které pro žalovaného zřídila, vedla a spravovala běžný účet číslo [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o povolení debetu, na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky na účtu do povoleného debetu, do limitu [částka]. Čerpaný povolený debet byl úročen úrokovou sazbou pro povolený debet. Od okamžiku vzniku nepovoleného debetu je celý záporný zůstatek na účtu, až do jeho splacení úročen úrokovou sazbou z nepovoleného debetu. Žalovaný podmínky smlouvy o povoleném debetu porušil a k [datum] vykazoval jeho účet nepovolený debet ve výši [částka]. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum] a to s účinností ke dni odstoupení, účet žalovaného byl zrušen ke dni [datum] a pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo [bankovní účet]. Žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení ve výši úročené v souladu s oznámením žalobkyně ve výši 25 % ročně. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním osobně převzal dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o bankovních službách bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, kdy žalovaný ve smlouvě vystupoval jako podnikající, s uvedení [IČO] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet číslo [bankovní účet], vydat žalovanému k účtu debetní kartu, prostřednictvím které žalovaný mohl nakládat s prostředky na účtu. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla platně ve smyslu § 2662 o. z., uzavřena smlouva o účtu, kterou se banka – žalobkyně zavázala zřídit od určité doby v určité měně účet pro majitele – žalovaného, a umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu, jakož i provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Ze smlouvy o povolení debetu bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným, jako fyzickou osobou podnikající. Dle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do limitu [částka] ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu [částka] Smluvní strany sjednaly pro případ čerpaný povolený debet úrokovou sazbu pro povolený debet, a od okamžiku vzniku nepovoleného debetu úrokovou sazbu z nepovoleného debetu. Úrokové sazby měly být zveřejněny vždy v oznámení o úrokových sazbách. Z uvedeného oznámení vzal soud za prokázanou úrokovou sazbu nepovoleného debetu 25 % ročně, jakož i výši úroků z prodlení u podnikatelského úvěru ve výši rovněž 25 % ročně. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena výpisem z účtu žalovaného, vzal soud za prokázané, že ke dni [datum] účet vykazoval nepovolený debet ve výši [částka]. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a sdělila žalovanému, že limit povoleného debetu byl zrušen ke dni [datum]. Smlouvou o povoleném debetu ze dne [datum] si ujednaly smluvní strany – účastníci řízení, že žalobkyně umožní žalovanému výběr hotovosti či provede převod peněžních prostředků z účtu, ač proto na účtu není dostatek peněžních prostředků, a to až do limitu [částka]. Soud za užití § 2665 o. z., na danou smlouvu užil ustanovení o úvěru, tedy ustanovení § 2395 a následující o. z. Žalobkyně se tak zavázala, že provede do určité výše příkazy k platbám z běžného účtu, i když na něm nebude dostatek finančních prostředků, kdy smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 25 % ročně v souladu s § 2395 o. z. Žalovaný však nedostál ve smlouvě obsaženého ujednání, když povolený limit přečerpal. Žalobkyně proto využila ve smlouvě obsaženého ujednání a úvěr zesplatnila a nepovolený, záporný zůstatek na účtu převedla na účet pohledávek z nepovoleného debetu [číslo] [bankovní účet]. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, včetně požadovaného 25% úroku z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní ve smlouvě o povoleném debetu, potažmo oznámení [anonymizována dvě slova]. Soud pro úplnost dodává, že žalovaný obě smlouvy jak o bankovních službách, tak o povoleném debetu uzavřel jako fyzická osoba podnikající, což je zřejmé z obsahu obou smluv a bylo podpořeno rovněž výpisem z živnostenského rejstříku jmenovaného. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobkyně ve sporu. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny toliko zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka]. V daném případě sice absentovala výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, tak jak ji vyžaduje ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř., avšak soud i přesto přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení za užití § 142a odst. 2 o. s. ř. V této souvislosti vycházel z postoje žalovaného k danému řízení, kdy žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní a to i přesto, že žalobu současně s předvoláním osobně převzal, k jednání se nedostavil, neomluvil. Z jeho postoje lze seznat, že i kdyby předžalobní výzva byla učiněna, k úhradě uvedené částky by nedošlo. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení soud vcházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.