6 C 15/2023-61 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 119 333 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 74,83 % ročně splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 8 142 Kč. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalované došlo ke dni [datum]. Žalovaná dluží žalobkyni jistinu ve výši 105 394,63 Kč (dlužná jistina a úrok ke dni zesplatnění), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 105 394,63 Kč za každý den prodlení žalovaného od [datum] do podání žaloby ve výši 12 541,41 Kč, a dále pak úrok ve výši 74,83 % p.a z částky 89 201,30 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 261,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 89 201,30 Kč, od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 234 489 Kč. Žalovaná dle sdělení žalobkyně z titulu smlouvy uhradila celkem 40 710 Kč. 2. Soud ve věci jednal a rozhodl dne [datum]. Žalobkyně přes sdělený právní názor soudu o neplatnosti smlouvy, setrvala na svém návrhu tak, jak byl podán, a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti. 3. Soud provedl předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč a tento měl být poskytnut na číslo účtu dle smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 24 měsíčních splátkách po 8 142 Kč při výši úrokové sazby 74,82 % ročně. Žalovaná se tak zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 195 408 Kč. Žalobkyně předložila soudu k důkazu předsmluvní formulář a hodnocení klienta včetně dokladu o totožnosti žalované, dle nichž posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalované schválení úvěru, když doručením tohoto oznámení došlo k uzavření smlouvy. Z obsahu úvěrové smlouvy, jakož i splátkového kalendáře je zřejmé, že splatnost první splátky úvěru ve výši 8 142 Kč připadla na datum [datum] a poslední 24. měla být splacena dne [datum]. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla dne [datum] vyplacena na vrub bankovního účtu dle smlouvy částka 100 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně obsaženého v kartě klienta, jež ze strany žalované nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaná uhradila na úvěrovou pohledávku toliko 40 710 Kč. Dopisem ze dne [datum], [datum] a [datum] byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a připojené doručenky, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě všech svých závazků z uzavřené smlouvy před podáním žaloby k soudu. Dle systému časových řad [obec] národní banky [příjmení], činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v lednu 2022 u spotřebitelských úvěrů s fixací nad 1 rok do 5 let včetně 8,04 %. 4. Soud se předně zabýval posouzením samotné smlouvy o úvěru a dospěl k závěru, že tuto považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud si je vědom, že žalovaná úvěrovou smlouvu v navrženém znění podepsala a účastníci mají možnost si mezi sebou sjednat úvěrové podmínky, ovšem i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V tomto konkrétním případě pak žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, za což požadovala úrok ve výši 74,82 % ročně, tedy žalovaná měla během 24 měsíců žalobkyni vrátit celkem 195 408 Kč. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud však účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť i dle judikatury vyšších soudů je v souladu s dobrými mravy pouze úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Úrok ve výši 74,82 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Podle databáze [obec] národní banky v lednu 2022 činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let včetně 8,04 %. Žalobkyně by pak velmi pravděpodobně předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Soud hodnotí počínání žalobkyně za nepoctivé a nemravné. V podrobnostech pak soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, který má žalobkyně k dispozici, neboť byla účastníkem tohoto řízení. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 5. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaná přijala částku 100 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaná žalobkyni z titulu neplatné smlouvy před podáním žaloby uhradila 40 710 Kč, bezdůvodné obohacení tak představuje částku 59 290 Kč a v této části bylo proto žalobě vyhověno s tím, že je žalovaná povinna uhradit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky, ovšem až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci je nutno za výzvu k plnění považovat dopis ze dne [datum], kterým byla poskytnuta žalovanému lhůta k úhradě dluhu do 15 dnů od odeslání výzvy, tj. dle připojené doručenky do dne [datum]. Žalovaná se ocitla v prodlení dnem [datum], od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., a to do 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohl žalovaný ocitnout v prodlení až poté, co byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Z neplatné smlouvy se totiž nemůže žalobkyně domáhat ani plnění týkající se jiných úroků či poplatků než faktického plnění a úroků zákonných. 6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěch účastníků téměř shodný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.