7 C 159/2023-46 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne [datum] u zdejšího soudu návrh o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdcem žalobce Smlouvu o úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO]. Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] Celkem se tak žalovaná zavázala vrátit [částka], když poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, zaplatila pouze [částka]. Pohledávku za žalovanou žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny [částka], smluvního úroku [částka], poplatku [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru [částka] a inkasního poplatku [částka]. 2. Ve věci bylo bez vydání platebního rozkazu nařízeno jednání na den [datum], z něhož byl žalobce omluven. Žalovaná se k jednání dostavila osobně, uvedla, že se bude snažit pohledávku splatit. 3. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s [právnická osoba] ze dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky adresované žalované dopisem předchůdce žalobce je datováno dnem [datum]. 4. Žalobce soudu předložil Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], z čehož má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka [částka]. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli úrok [částka], úhradu za poskytnutí úvěru [částka], náklady na vyhodnocení úvěru [částka] a odměnu za inkaso [částka]. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše [částka]. Navýšení nad rámec zapůjčené částky ve výši [částka] tak činí [částka] tj. téměř 86% z poskytnuté jistiny. 5. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). 6. Soud v daném případě posoudil uzavřenou Smlouvu mezi předchůdcem žalobce a žalovanou dne [datum] ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. 7. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z.. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka,„ poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o zápůjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaná, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaná nacházela s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, předchůdce žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalované splácet vyplněním dotazníku v rámci žádosti o úvěr, aniž by si tyto informace jakkoliv ověřil. 8. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o zápůjčce) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalovaném inkasní poplatek, aniž by bylo uvedeno, jak byl určen a proč právě v této výši, což se týká především„ hotovostního režimu splátek“, který u půjčky [částka] činí [částka]. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Výše„ odměny“ celkem [částka] tj. 85,9 % vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok a odměnu za inkaso nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu, včetně ujednání o smluvní pokutě. Z důvodů uvedených shora byla žaloba částečně zamítnuta vyjma rozsahu nároku na vydání bezdůvodné obohacení (viz níže), když pro absolutní neplatnost smlouvy rovněž nepřipadalo v úvahu vyhovět nároku i co se týče smluvního příslušenství, které bylo sjednáno rovněž neplatně. 9. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 10. Pakliže bylo plnění ve výši [částka] žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je na místě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud zjistil, že žalovaná zaplatila žalobci resp. jeho právnímu předchůdci celkem [částka]. Neuhrazená část poskytnuté částky [částka], tj. [částka] je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalované, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaná je povinna tuto částku žalobci uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího po dni, k němuž měl žalovaná dluh zaplatit dle předžalobní výzvy. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potř