7 C 211/2023-50 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] se žalobce vůči žalovanému domáhal vydání rozhodnutí, jímž by mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že žalovaný uzavřel s jeho právním předchůdcem, obchodní společností [právnická osoba], [anonymizováno], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru částky ve výši [částka]. Tato částka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný měl vrátit jistinu spolu s celkovým poplatkem ve výši [částka] spolu s dalšími doplňkovými službami ve výši [částka]. Celkový dluh ve výši [částka] se žalovaný zavázal splácet v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] s poslední splátkou dne [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze [částka], čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Dluh žalobce vyčíslil na [částka] za neuhrazenou jistinu a [částka] na dlužných poplatcích a službách. Pohledávku za žalovaným nabyl žalobce od svého právního předchůdce smlouvou ze dne [datum]. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno téhož dne. 2. Podle § 1879 občanského zákoníku platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 3. Aktivní legitimace žalobce byla osvědčena smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem [částka]. Poskytnutá částka byla navýšena o úrok ve výši [částka], poplatek [částka], [částka] za inkaso plateb v hotovosti a poplatek za pojištění [částka]. Celkový dluh se žalovaný zavázal splácet v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Podle oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] činil dluh žalovaného ke dni postoupení částku ve výši [částka]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovanou k zaplacení částky ve výši [částka] do [datum]. 6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) platného v době uzavření smlouvy, platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.). 7. Smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným soud považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. 8. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. 9. Přezkoumávaný úvěrový případ sice obsahuje ujednání o pevném úroku ve výši„ pouze“ [částka], nicméně soud nepřehlédl, že žalovaný jako dlužník musel věřiteli zaplatit nad úvěr ve výši [částka] dalších [částka] a celkem tak musel uhradit [částka], přičemž pro žalovaného jako spotřebitele není rozhodné, jak věřitel tato navýšení specifikuje, pojmenuje (poplatek za vyhodnocení, poplatek za zprostředkování, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso apod.) a pod jaká ujednání je skryje, ale kolik na úvěrový závazek skutečně zaplatí. V tomto případě měla žalovaný jako dlužník uhradit nad sjednaný úvěr [částka] dalších [částka] a úvěr je tak navýšen o 82,40 % Ať již žalobce, potažmo jeho právní předchůdce rozdělí, resp. skryje nepřiměřený úrok do různých dílčích poplatků, tak je zřejmé, že se jedná o částky, jimiž poskytovatelé úvěrů generují svůj hlavní zisk, neboť ze samotné úvěrové smlouvy není zřejmé, jak úvěrující věřitel dospěl k takto vyčísleným nákladům (poplatkům). Soud proto na tyto částky nahlíží tak, že jsou fakticky úrokem z poskytnutého úvěru. Pakliže tedy tyto částky placené nad rámec poskytnutého úvěru dosahují 82,40 %, je třeba na smlouvu nahlížet jako na sjednanou v rozporu s dobrými mravy, neboť toto úvěrové navýšení zásadně převyšuje obvyklou úrokovou míru. Smlouva s takovýmto úrokem je proto smlouvou absolutně neplatnou. 10. Z výše uvedených důvodů tedy soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] je absolutně neplatná. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 12. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky 10 000 bylo žalovaným zaplaceno celkem [částka]. Žalovaný je proto žalobci povinen vrátit neuhrazenou část bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. V tomto rozsahu soud proto žalobě ve výroku I. vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit žalobci ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od data, k němuž měl žalovaný uhradit pohledávku na základě předžalobní výzvy. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. 13. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta. 14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspě